 |
| Eliška Hašková Coolidge |
Velmi si vážím úspěšných žen, vzdělaných dam a Elišky Haškové Coolidge. Jejich osobní hodnotu převažují světová ocenění, která pozvedávají českou republiku do světa z toho našeho miniaturního písečku špinavé politiky a morálky.
Eliška Hašková Coolidge (68) na první pohled na foto, by mohl vzbudit dojem, že její život byl jedním dlouhým poklidným čajem o páté, v němž nejdramatičtější peripetii představovala prázdná cukřenka nebo rozbitý podšálek. Je to jinak. Tato decentní dáma přestála za svůj život hned několik osudových zemětřesení, která ji připravila o veškeré jistoty. Přesto dokázala hledět do budoucna se svým typickým, umírněně vyrovnaným úsměvem. „Už jsem to překousla. Musíme žít v současnosti, ne v minulosti,“ odpovídá pokaždé, když se jí novináři ptají na její životní peripetie. Ať už jde o okamžik, kdy ji v dětství opustila matka, složité začátky v emigraci, rozpad manželství nebo ztrátu zaměstnání.
Malá Eliška se narodila na začátku druhé světové války, v době, kdy se kulisy této idylky neodvratně hroutily. Dědečka popravili nacisté a ani po osvobození se prvorepublikové poměry už nikdy neměly vrátit: většina národa ochotně přihlížela znárodňování a dalším krokům, které otevíraly cestu nástupu komunistickému režimu. Eliščin otec byl jedním z mála podnikatelů, kteří dokázali včas odhadnout situaci. V době komunistického puče v únoru 1948 byl právě pracovně ve Spojených státech, a tak tam už raději zůstal natrvalo.
Jeho žena se dvěma dětmi přešla šumavské hranice za pomoci převaděče, jenže místo aby pokračovala dál za manželem do Washingtonu, zamířila do Londýna, do náruče milence. Tehdy devítiletá Eliška skončila na půl roku úplně sama ve Francii v internátní škole. „Můj vztah s matkou už nikdy nemohl být tak otevřený a pevný. S otcem jsme o ní mluvili velmi málo. Nepamatuji se, že by o ní někdy padlo ošklivé slovo. Jen jsme si nebyly blízké. Ale když se mi narodila dcera, řekla jsem si, že potřebuje babičku, tak jsme maminku začali poměrně často zvát k nám do Ameriky,“ komentuje to z odstupu několika desetiletí Eliška Hašková Coolidge.
Jako dcera imigranta vždycky věděla, že se musí snažit víc než ostatní, aby se prosadila. A to také dělala. Coby vzorná absolventka oboru diplomacie na Georgetownské univerzitě hravě získala práci asistentky v Bílém domě. Nastoupila tři měsíce před atentátem na prezidenta Kennedyho. A zůstala zde osmnáct let. Jejím úkolem bylo mimo jiné stylizovat prezidentské projevy. V práci zůstala i poté, co se jí v osmatřiceti letech narodila dcera Alexandra: „Ano, to už jsem měla tak nastavenou kariéru, že jsem ji mohla trochu přibrzdit. Já byla ve Washingtonu s dcerou, muž pracoval jako bankéř v New Yorku. Ale díky tomu, že svou práci jsem ovládala skoro ze spaní, tak jsem zvládala i pracovat, jen jsem to musela mít lépe uspořádané. Vypustila jsem společenské akce. A měla jsem také úžasnou chůvu,“ vysvětluje.
Zdroj: kafe.cz
