Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku

Přidat popisek

NORMÁLNĚ ČESKY:

Skákal pes, přes oves,
přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouku.

Pejsku náš, co děláš,
žes´ tak vesel stále?
Nevím sám, řek´ bych vám,
hop a skákal dále…

NO A PRAŽÁK TO ZAZPÍVÁ TAKHLE:

Skákal pééés přes ovééés,
přes zelenou loukúúú.
Šel za nííím myslivéééc,
pééro na kloboukúúú.

Pééjsku náááš, co děláááš,
žes tak vesél stáálééé ?
Navím sáám,řek´ bych vááám,
hóóp a skákááál dááálé…

OSTRAVÁK TO ZAZPÍVÁ TAKTO:

Skače čuba přes obile,
šibko hupe přes luku.
Za ňu chachar v kamizole
fajne brko v klobuku.

Jak se vališ, co se chlameš,
co se ščuřiš jako cyp ?
Prd ti řeknu, také zname
a zas vali do kajsik…

OD HANÁKA TO MŮŽEME ČEKAT TAKHLE:

Skókal pések přes ovések,
přes zelenó lóko.
Šél za ním meslivéc,
péro na klobóko.

Pésko náš, co stvóřáš,
že sa lóhníš z čoňo ?
Neřéš mja konópko,
valím rychlo, koňo…

VALACH:
Skáče hafik ces obilé,
ces zelenú pastvinku.
Išél za ním střílač milé,
na klobúku mrcinku.

Hafe víš, co robíš,
že sa řehceš fčílkáj ?
Nevím sám, vykuádám,
hop, skočíl jak pílka…

BRŇÁK:
Bere čokl glajze grýnó,
hópe lúpink přes kajzec.
Za nim kópe plótve rýnó,
plotňák jégr na Oltec.

Co se pecní, těžké lochec,
kvaltuj fligny, haltni vály.
Žádné ánunk, čokl borec,
migne cemrem a de pali…

NADSTRÁŽMISTR POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY:

Dne 18.8. t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku. Na konci ulice Polní jsme legitimovali osobu mužského pohlaví konající chůzi po poli spolu se psem, který skákal
přes blíže nezjištěné obiloviny. V osobě byl námi zjištěn jistý M. Slivec v uniformě zaměstnance Správy lesů. Muž i pes jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že mu to není známo a pokračoval v již výše zmíněné činnosti. Jmenovaný M.Slivec k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv. trávy. Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělili jim obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle paragrafu 187 trestního zákona.

21. srpen 1968 Nevyjasněná úmrtí - Občan Karel Kryl

Karel Kryl

Nevyjasněná úmrtí - Občan Karel Kryl
Není k tomu co dodat. Karel Kryl citlivý básník a člověk, který se svobodou v česku utrápil.
Občan Karel Kryl - dokument z cyklu ČT Nevyjasněná úmrtí (závěr filmu). Kamera M. Hýbek. Scénář a režie M. Zábranský, 1999.

"Chtěl skončit proto, že se jeho rodná země stávala americkým západem s umělohmotnou kulturou a přestávala být zemí, ve které dominantní roli hraje kultura. Nechtěl vidět zkázu - raději chtěl žít v zemích zkažených, které už žádná změna - ať už k horšímu či lepšímu - nečeká."
/Matoušková, Markéta: 1063 dnů s Karlem Krylem. Praha 1995, s. 22./

Je to lacinější si to ubalit

Levné knihy

Laciný vtip a obrázek levné knihy. 


Muž potřebuje pomoc v obchodě a ptá se asistentky, kde najde tampóny. Vysvětlí mu, kde jsou a muž pro ně jde. Potom přijde k pokladně s košíkem plným vaty a balíkem šňůrek. Prodavačka se na něj překvapeně podívá a ptá se, jestli ty tampóny našel. Muž jen odpoví: „Poslal jsem manželku koupit balíček cigaret a ona mi koupila tabák a papírky se slovy, že je to o mnoho lacinější. Tak jsem si řekl, když musím ubalit já, ať si ubalí i ona...”

It's A Long Way To Tipperary

It's a Long Way to Tipperary

It's A Long Way To Tipperary (česky Dlouhá cesta k Tipperary) je vojenský pochod, který napsal Jack Judge a Harry (Henry James) Williams v roce 1912. Nejvíce známý je jeho refrén:
It's a long way to Tipperary,
It's a long way to go.
It's a long way to Tipperary,
To the sweetest girl I know!
Goodbye Piccadilly,
Farewell Leicester Square!
It's a long long way to Tipperary,
But my heart's right there.
It's a Long Way to Tipperary

It's a Long Way to Tipperary, zpívá Albert Farrington (1915)

U S A MILITARY MARCH Patriotic Song
The Marines' Hymn is the official hymn of the United States Marine Corps. It is the oldest official song in the U.S. Armed Forces. The song has an obscure origin—the words date from the 19th century, but no one knows the author. The music is from the Gendarmes' Duet from the opera Geneviève de Brabant by Jacques Offenbach, which had its début in Paris in 1859. The Marine Corps secured a copyright on the song on August 19, 1919, but it is now in the public domain.
The initial verse is "From the Halls of Montezuma to the Shores of Tripoli". The Montezuma phrase refers to the Battle of Chapultepec, which took place during the Mexican-American War. The Tripoli phrase refers to actions during the First Barbary War and the Battle of Derne.
The "Marines' Hymn" is typically sung at the position of "attention" as a gesture of respect.
Marines je kostelní píseň je oficiální hymnu Spojených států námořní sbor.
Je to nejstarší oficiální píseň v amerických ozbrojených silách. Píseň neznámého původu slova se datují od 19. století, ale nikdo nezná autora. Hudba je z Duet četníci "z opery Geneviève de Brabant Jacques Offenbach,který měl svou premiéru v Paříži v roce 1859. Marine Corps zajištěna autorská práva k písni 19. srpna 1919, ale to je nyní ve veřejné domain.The první verš je "Z chodby Montezuma ke břehům Tripolisu". Fráze se odkazuje na Montezuma bitvě Chapultepec, který se konal během Mexičana-americká válka.Tripolis fráze se odkazuje na akce během první Barbary války a bitvy Derne.The "Marines je kostelní píseň" se obvykle zpívá na pozici "pozornost" jako gesto respektu.
Lyrics:
From the Halls of Montezuma,
To the shores of Tripoli;
We fight our country's battles
In the air, on land, and sea;
First to fight for right and freedom
And to keep our honor clean:
We are proud to claim the title
Of United States Marine.
Our flag's unfurled to every breeze
From dawn to setting sun;
We have fought in every clime and place
Where we could take a gun;
In the snow of far-off Northern lands
And in sunny tropic scenes;
You will find us always on the job
The United States Marines.
Here's health to you and to our Corps
Which we are proud to serve;
In many a strife we've fought for life
And never lost our nerve;
If the Army and the Navy
Ever look on Heaven’s scenes;
They will find the streets are guarded
By The United States Marines.

Zdeničko má - Božejáci U Zborova

Ilustrační fotografie

Když o česku tak na českém webu pracovní skupiny a z českého google

Hezky česky si to povíme. Ovšem kdo by to řekl lépe než zkušený a známý člověk. Žena v Česku a u internetového Velkého Bratra - Google.
Přečtěme si co se píše na webu, je to aktuální a konstatuje stále situaci. Jen tak se nezmění. Čas umožní změnu. Čas pokryje díry v systému, to jistě Taťána le Moigne dobře ví, má už zkušenost...
    cituji její slova:
"Věřím, že přijde doba, kdy budeme sebevědomou zemí s dobrými zákony a zdravými lidmi, pokud je to to, co opravdu chceme, a tedy pro to také něco uděláme. A pokud budeme mít to štěstí, že mír dál zůstane nad naší krajinou. Zem, která nemá své nebe, ztratila všechno, i sebe, zpívá se v krásné písni Baroko. Jelikož jsem životní optimista, věřím, že jsme navzdory všemu, co máme za sebou, neztratili sami sebe. A jak říkával můj děda, vše moudré, co lidstvo vymyslelo, již bylo zapsáno či vyřčeno. Zbývá se podle toho začít chovat."
   Připomenutí kdo to je: Taťána le Moigne (42) vystudovala informatiku na Vysoké škole ekonomické. Od října 2006 řídí zastoupení společnosti Google v České republice. V oboru informačních technologií působí sedmnáct let, pracovala například pro firmy Digital Equipment nebo Abakus Distribution. Deset let strávila ve společnosti Microsoft, kde pracovala na obchodních a marketingových pozicích v Praze, Mnichově a Londýně.
  Vše moudré, co lidstvo vymyslelo, již bylo zapsáno či vyřčeno. Zbývá se podle toho začít chovat.
A teď natvrdo:
Češi ve velkém cestují, poznávají svět, učí se cizí řeči. Mladí lidé mají svůj názor a zdá se, že se cítí být nejen Čechy či Moravany, ale i Evropany. Máme krásnou a malebnou krajinu. Můžeme kdykoliv odjet a kdykoliv se vrátit. Doma už neříkáme jiné věci než ve škole. To je jen pár věcí, kvůli kterým jsem zpátky. S malým dodatkem: ty poslední dvě věty v tom výčtu jsou naprosto zásadní.

Život v cizině ukázal, kolik dobrého máme doma, ale také umožnil porozumět bolesti těch, kteří jako já odešli, ale nesměli se vrátit.

Mých 20 let svobody mi umožnilo pochopit řadu věcí. Že svoboda je poznaná nutnost a jako životní hodnota ničím jiným nenahraditelná. A že úcta ke svobodě začíná ve výchově, tedy uvnitř každého z nás. Zároveň mě samozřejmě řada věcí trápí, a to přesto, že si uvědomuji, že léčba schizofrenie, pokud je vůbec možná, je velice obtížná a dlouhodobá. Svobodu jsme získali, bohužel bez detailního návodu, jak s ní naložit.
Málokomu před těmi dvaceti lety došlo, že svoboda je především zodpovědnost.

K sobě i k druhým. Národ, zvyklý léta brilantně manévrovat v režimu, co není zakázáno, je dovoleno, přešel s flexibilitou sobě vlastní do režimu dovoleno je i to, co je zakázáno. Z dnešního pohledu je evidentní, že česká společnost je stále nemocná. Důvodů je mnoho.

Absence hodnot a jasně vymezených hranic, co je správně a co už ne. Kvalita práva a jeho vymahatelnost. Nedostatek charakterů, osobností, obecně uznávaných vzorů pro naši společnost. Lhostejnost lidí jako důsledek ztracené víry a naděje v lepší vedení naší země. Necitlivost k přírodě a krajině. Nedostatek vkusu a citu pro skutečnou kvalitu a nadčasovou krásu. Konzum v nás. Zoufalá úroveň péče o starší občany. Až na výjimky katastrofální úroveň vzdělávání. Naprostá absence systémové výchovy ke slušnosti, ohleduplnosti, pokoře, toleranci a úctě jako nutných pilířů zdravé společnosti. Tvorba pseudocelebrit a ignorance opravdových celebrit. Praha jako stát ve státě. Zanedbaný rozvoj měst a obcí. Sebestřednost a zahleděnost do sebe. Malost. Závist.
Zdroj: idnes.cz

Ručičky nebojte se vy makat nebudete

 Na dětském hřišti

Práce špiní, proto se jí vyhejbám
a svejm ručkám boubelatejm domlouvám:

Ručičky, nebojte se, vy makat nebudete,
však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete.
Co byste z toho měly, i kdybyste se dřely
nakonec byste, nakonec byste ještě zdřevěněly.

Prázdné tlachání, čusíky, dníky, sníky a prdíky, hmmmmm, tý brďo, hustý...

   přátelé a jejich vlastní myšlenky povídání  

teprve chodí v plenkách webu a internetu

Je to 30 stránek magazínového typu co píšu v podstatě bych byl rád, pokud by to byla hlavně týmová práce, ale ty specifické stránky jako Medicina a Myslivost, také Credo Experto a několik dalších publikuji sám. Abych něco co neudělá ostudu mohl vydat na internet, musím se k tomu naučit a přečíst řadu informačních kanálů i ze zahraničních pramenů a použít i vědecké závěry a poznatky.  

Poznámka k sociální síti Facebook:


  Prázdné tlachání, čusíky, dobré dníky, sníky a prdíky, jednoznačné hmmmmm, tý brďo, hustý... se spoustou závorek a vykřičníků a jiné dětinskosti mi nic neříkají...ale dobré fotografie postřehy přátel a jejich vlastní myšlenky, povídání, vyprávění a příběhy ano! Ty publikuji rád. Proč ?
Aby v tom smetišti internetu zejména facebooku nezapadly. Víte přece, že co jste si povídali někde včera, to už dnes na Facebooku nemusíte najít a bylo to třeba dobré a byla to skvělá myšlenka...
  
Kdo vyprávět umíte - vyprávějte příběh.
Uplatněte paměť i fantazii. Uveřejním vaše příběhy pro ostatní přátele co teprve chodí v plenkách webu a internetu. Nenechte zahálet vaši uměleckou duši skrytou a nikdo o ní neví...nejsou to osobní údaje...to jen škodlivé aplikace sociálních sítí špehují - dobré stránky s vaším příběhem je chlouba vašeho umění a znalostí i pro vaše přátele.
Rozcestí Menu v sidebaru vpravo vás nasměrují na ostatní stránky podle výběru. Weby jsou zájmové, nevýdělečné.
To je blogger.com a jeho možnosti - stručně řečeno...je to rovněž sociální síť, ale vyššího stupně.

V Česku se světí kočičky, lískové pruty nebo tisové větvičky

Jarní příroda v květu

Zvyk svěcení ratolestí je starý dobře čtyři sta let.

Květnou nedělí začíná svatý nebo také pašijový týden, který je jedním z nejvýznamnějších období křesťanského církevního roku. Květná neděle, poslední neděle čtyřicetidenního půstu, otevírá Velikonoce ve znamení zelené ratolesti, o čemž vypovídají také její lidové názvy – Květnice, Beránkova neděle, Palmová neděle, odvozené z pojmenování nových pučících prutů.

Vedle vrstvy lidových obyčejů, které charakterizují vztahy zelené ratolesti, jarního novoroční, Květné neděle, velikonoční pomlázky a letnicových obřadů mládeže, má svoji dlouhou historii katolický obřad svěcení ratolestí spojený s procesím nebo průvodem kolem kostela. Koná se na památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma, kde je vítán zástupy lidí s palmovými větvemi v rukou.
Slavení Květné neděle je doloženo již od 7. století. Květná neděle je spojována také s různými lidovými pověrami. V tento den by se například nemělo nic péct, protože by se prý zapekl květ na stromech a neurodilo by se žádné ovoce. Na Květnou neděli by se také měly oblékat nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Dříve se také například domy vymetaly zelenými ratolestmi, aby se z nich odklidila všechna nemravnost a zhýralost.
Každý den v týdnu má své jméno

Největší význam ve svatém týdnu mají poslední tři dny. K Zelenému čtvrtku se váže, podle Kristova příkladu, hostina a středověký obřad umývání nohou starcům. Podle pověr se jedla zelená strava, hlavně špenát, zelí nebo hrách, aby byli lidé celý rok zdraví. Naposledy se také rozeznívají zvony, pak utichnou až do sobotní noci. Podle pověsti odlétají do Říma. Velký pátek je pak dnem Kristova ukřižování. V lidových pověrách je spojen s magickými silami. Měly se otevírat hory, které vydávaly své poklady. Nemělo se nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná.

Bílou sobotou končí půst, nekonají se žádné obřady a připomíná se uložení Kristova těla do hrobu.
Týden vrcholí Velikonoční nedělí - tedy slavností zmrtvýchvstání Páně. Je to největší slavnost
křesťanského církevního roku, oslava Kristova vzkříšení.
Nejvýznamnější svátky liturgického roku jsou pohyblivé a jejich datum se odvozuje
od svátku Velikonoc.  

Velikonoční neděle je neděle po prvním jarním úplňku, 46 dní před tím začíná půst
a o sedm týdnů později se slaví Svatodušní svátky.

Den deštivý

Den se točí i krátí...ilustrační foto

Máme ohromnou sílu v dobrých písničkách, přátelé Češi. Nevěříte? Připomenu vám skvělou písničku a ten hlas! Silný a čistý zpěv. Den deštivý šel ulicí...

(Den deštivý) Francis Lemarcque / Vladimír Merhaut - 

Den se krátí (Marjolaine) - Rudolf Pellar

Den deštivý šel ulicí
a spolu s ním tři chlapíci,
šli s kytarou, tou uličkou,
všichni tři svorně s malou písničkou

Den se krátí, a tys šla spát,
dobrou noc a nech si o mě zdát
až mi skončí ten vojny čas
k tobě se vrátím pod okénko zas

Já rukoval, tys mávala, já voják byl, tys čekala,
polibek jen jsem uměl dát
teď vracím se a znám už milovat

Den se krátí, a tys šla spát,
už je blízko ten kdo měl tě rád
Srdce v dlani, na čapce květ,
k tobě se vracím pod okénko zpět

Já deset let, na stráží stál
za deset let se mužem stal,
teď místo lásky toužící
vítá mne déšť co pláče v ulici

Den se krátí a tys šla spát
marně zpívá ten kdo měl tě rád,
příliš dlouhý byl vojny čas
jinému dávno srdce slíbilas

Den deštivý jde ulicí
a spolu s ním tři chlapíci,
kytara v dáli dozněla
a písnička s ní zmlkla docela




Věnováno Evě...

BONA FIDES: Investiční zlaté mince Pamětní mince

BONA FIDES: Investiční zlaté mince Pamětní mince:

Jordánsko - Petra detail horniny

"Investiční zlaté mince, mají reálnou cenu zlata (plus poplatky obchodníkovi) a nemají problém s likviditou. Na trhu jich je několik druhů od různých emitentů  a běžně jsou k dispozici v různých hmotnostech od desetiny unce do jedné unce. Některé dokonce mohou být i sběratelským artiklem.Asi nejznámější investiční mincí je jihoafrický Krugerrand, který se emituje již od roku 1967. Je větší a těžší, protože má jen 22 karátů, ale množství zlata je stejné jako u ostatních mincí. Domácím investorům možná bude nejbližší vídeňský Wiener Philharmoniker, který je k dostání také o hmotnosti 1 000 uncí (přes 31 kg) a dlouhou dobu byl největší mincí. Překonal jej pak kanadský Maple Leaf o hmotnosti 100 kilogramů (vyrobilo se jí pouze pár kusů). Tato mince je zajímavá rovněž tím, že má oproti ostatním 24 karátovým mincím (0,999, resp. 0,9999) větší obsah čistého zlata (0,99999)."

Celý článek čtěte na webu tady.

Heligonky naše radost

Z vystoupení heligonek jsem vybral tu část, jako velmi dobrou z celé soutěže. Pokud tyto písničky v podání heligonkářů máte rádi, přehrajte si to celé. Dáte si při této hudbě v klidu i malé občerstvení nebo upečete tousty. Není problém si s videem popojet na liště zpátky, pokud se něco líbí více.
Příjemné chvíle přeji!

Počasí a meteosenzitivita u člověka

USA - California

Meteotropní vlivy na zdraví člověka

Počasí velmi silně ovlivňuje naše zdraví. Například velká horka škodí srdci, chlad kůži a plícím, vítr játrům, vlhko slezině a sucho ledvinám. Nejhůře snášejí horka lidé s kardiovaskulárním onemocněním, se zimou se zase hůře vypořádají osoby chudokrevné. Vliv počasí na lidský organismus podrobně zkoumá bioklimatologie.

Lidský organismus je cyklickým změnám počasí přizpůsoben. Prudké výkyvy ale ne každý jedinec snáší dobře. Někteří lidé jsou citliví i na velmi malé změny – říká se tomu, že jsou meteorosenzitivní. Jsou schopni vycítit změnu počasí i několik dní předem. Nejčastěji je bolí hlava, klouby nebo svaly, může se jim i špatně dýchat, bývají ospalí a malátní. Vzácně se vyskytují i srdeční potíže. Meteorosenzitivní jsou asi 4% populace.

Někteří lidé jsou na změny počasí citliví natolik, že i změna tlaku před bouřkou u nich může vyvolat zvýšení srdeční frekvence a u osob se srdečním onemocněním i infarkt. Této přecitlivělosti se říká meteorotropismus. Někteří meteorotropici vyrábějí tolik elektřiny, že se při styku s vyšší atmosférickou elektřinou stávají doslova časovanou bombou.

Většina lidí je přesvědčena, že na zdraví člověka má největší vliv atmosférický tlak. Ve skutečnosti jsme ale denně ovlivňováni řadou dalších faktorů jako je např. vlhkost vzduchu, síla větru, intenzita slunečního záření apod. Je ale prokázáno, že za nižšího atmosférického tlaku krevní tlak stoupá a že za nižšího se lépe dýchá astmatikům.

Meteotropní choroby

Z počasí můžeme i onemocnět. Existuje například tzv. fénová nemoc, kdy suchý padavý vítr na závětrné straně hor negativně ovlivňuje zdravotní stav člověka – vyvolává například migrény, ztěžuje dýchání a schopnost soustředění. Mezi meteorotropní nemoci patří i srdeční a cévní onemocnění nebo infekční choroby jako je chřipka.

Na náš zdravotní i psychický stav mají vliv i jednotlivé fáze měsíčního cyklu. Je známo, že v době, kdy je měsíc v úplňku, se výrazně zvyšuje počet sebevražd a trestných činů. Možná jste si sami na sobě všimli, že při úplňku hůře usínáte a jste podrážděnější. Někteří lidé jsou ale právě v této době nejvýkonnější a tvořivější.

Sedm statečných a dabing Jiří Lábus a spol.

Jen dva stateční

Kdo zná, ten ví...bez komentáře. Video dabuje Jiří Lábus a spol.

MYSLIVOST: Na loveckých stezkách

Vysoká v zimě

MYSLIVOST: Na loveckých stezkách: "Lokalita Jeseníky.
Šla jsem po dlouhé době do lesa šoulat. Vyjela jsem si pod Břidličnou (1385m.n.m.) a vydala se na konečnou do místa zvaného Perko. Šla jsem, opatrně, pomalu. Počasí bylo krásné, chladno, slunce svítilo a pomalu zapadalo, vítr nefoukal. Slyšela jsem ze 4směrů jeleny. Dva se ozývali jako hledající, další spokojení u laní. Stočila jsem se za troubením, které se mi zdálo nejblíž. Po levé straně byla smrčina, tak jsem šla, skoro nedýchala, dávala pozor na každé našlápnutí. Věděla jsem, že ve smrčině jsou 2 linky. Když jsem docházela k té první, cítila jsem jelena hodně silně, mezitím troubení z tohoto směru přestalo. V lince jsem uviděla ležet jelena. Jak dlouhá a široká jsem si pomalu sedla na zem, vzala dalekohled a snažila jsem se ho přečíst. Nebylo to nic těžkého, měla jsem ho asi na 20m a bylo něco málo před 19hod. Bylo to nádherné, vůbec o mně nevěděl. Byl to 16-terák, oboustraně korunový, koruny stejné jako lustry, dlouhé očníky i opěráky. Rozloha paroží nádherná"

Max Kašparů je vzdělaný člověk

Princezna se zlatou hvězdou na čele

PELHŘIMOVSKÝ PSYCHIATR - JAROSLAV MAX KAŠPARŮ

se narodil v roce 1950 v Žirovnici. Vystudoval postupně několik oborů - stomatologii na LF v Praze, všeobecné lékařství na LF v Bratislavě, pedagogiku, etiku a náboženství na TF v Českých Budějovicích.

Curicullum vitae

 
• Stomatologie na Karlově univerzitě v Praze
• Všeobecné lékařství na Komenského univerzitě v Bratislavě
• Pedagogika a etika na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích
• Katolická teologie na Teologickém institutu v Badíně a Spišské Kapitule
• Doktorandské studium na Katolické univerzitě v Ružomberku.
• Habilitace na TF v Košicích.
• • psychiatrie
  • pedopsychiatrie
  • systematická psychoterapie ( hypnozologie )
  • psychosomatická medicína

  • Lékařská praxe

    • 30 roků ústavní i ambulantní psychiatrické a pedopsychiatrické praxe
    • 30 roků pastorální medicíny ( od roku1989 veřejně )
    • 25 roků praxe v hypnoterapii
    • 17 roků praxe soudního znalce v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie

Jak to vidí...

Max Kašparů, psychiatr, jáhen

Pohádky sleduji výběrově - vždyť 80 % těch dnešních podle mě vůbec není pohádkami. Existují dva druhy pohádek: v jedněch o něco jde, kdežto v těch druhých jde jen o kratochvilné tvrdnutí dětí před obrazovkou. Pohádka má mít své morální a logické jádro - co je to za „příběh“, ve kterém jde tunel na procházku k pětiúhelníku a cestou ho přejedou povidla? Znám dokonce „pohádky“, které vedou děti k agresivitě - nedávno jsem měl v ordinaci děvče, které mělo rozbitý nos, protože ji spolužák při psaní zezadu praštil pěstí do hlavy a ona se třískla o lavici. Dotyčný prý viděl v televizi, jak spolu tímhle způsobem žertovala nějaká kreslená zvířátka. Já si pohádky vybírám podle autorů námětu - když ho napsal Andersen, Němcová nebo Erben, vždycky si pochutnám.