Marihuana lidem komplikuje život, její uživatelé upadají
do psychické závislosti a obtížně se z ní vymaňují
Po vysazení jsou nervózní, podráždění, trpí výbuchy vzteku, mají problémy s usínáním, zrychluje se nástup psychických potíží a podobně. V terapeutické komunitě jsem měl klienta, který si zahulil na večírku, poté strávil...
jsem vybral tu část, jako velmi dobrou z celé soutěže. Pokud tyto písničky v podání heligonkářů máte rádi, přehrajte si to celé. Dáte si při této hudbě v klidu i malé občerstvení nebo upečete tousty. Není problém si s videem popojet na liště zpátky, pokud se něco líbí více.
Nejlepší dechovka, kterou znám u nás!Vlado Kumpan - Instrumenten parade.
Tak to má nějak vypadat, to je paráda. NETEČNOST Neukrajuj z chleba času, krajíc zbytečně, i okamžik má svou krásu, nehleď netečně. Vrývej obraz do paměti, který běží kolem, ať jdeš městem po ulici, nebo cestou polem. Co jsi přešel nevrací se, nikdy znovu zpátky, vzpomínky ti zůstanou za zavřenými vrátky.
Akáty bílé - tango - Áda Rulíšek 1. Hájem když zavoní akátů květ vzpomínám jak krásný byl pro mě svět nemám již na světě co měl jsem rád děvče mi odloudil můj kamarád R: Akáty bílé žaluji vám nezměrnou bolest že v srdci mám odešlo štěstí život mi lhal v srdci vzpomínku mi zanechal Akáty bílé žaluji vám nezměrnou bolest že v srdci mám odešlo děvče zůstal jsem sám akáty bílé žaluji vám 2. V háji když opadá akátů květ srdce mně zabolí omrzí svět vzpomínám na děvče co měl jsem rád vám si jdu akáty požalovat R: Akáty bílé žaluji vám nezměrnou bolest že v srdci mám odešlo štěstí život mi lhal v srdci vzpomínku mi zanechal Akáty bílé žaluji vám nezměrnou bolest že v srdci mám odešlo děvče zůstal jsem sám akáty bílé žaluji vám
Akáty bílé žaluji vám nezměrnou bolest že v srdci mám
Pokud neznáte, připomínám ji jako evergreen našich babiček, prababiček a dědečků. Žili tenkrát svůj příběh lásky, žalu i bolu srdce jako vy.
Pokud se zaposloucháte do písně (a seženete si ji) hrávala se na gramofonech tehdejší doby natahované točením kličky gramofonu, přejdete snadno ve vzpomínce do té doby dávno minulé. A to jen zdánlivě, není to dávno, je to poněkud dříve vzhledem k charakteru našich životů. Mějte rádi své babičky a dědy, ať později nelitujete, co všechno vám chybí od nich. Byli zkušení a moudří těžkým životem. Ale plným nejen dřiny, ale i lásky.
Lidé se dokáží zabíjet docela úspěšně, ale i láska žije v lidech, nejen zlo. Braňme lásku, žijme láskou a zlu vzdorujme.
Také tím, že nebudeme volit do politických funkcí Hlupáky a Deprivanty.
Má milovaná, nejsvětější lásko ... nejsvětější lásko, toužebné slyš vyznání, své srdce ti navždy dávám...má milovaná lásko, nejsvětější lásko, tvůj úsměv je jako zář, svůj osud do něho vkládám, půjdem spolu před oltář...
František Poupě celý život tvrdil, že česká a moravská písnička nikdy nezahyne, protože ji lidé mají stále rádi. Tvrdil a věděl, že je kořením i duší našeho národa! Celý život měl oblíbené rčení: "Každý si musí svůj život vypít do dna!"
*Aktualizováno: Lituji, ale databáze české televize už nezpracuje odkaz na pořad české televize. Potom byste mohli najít pořad z vyhledávání zadáním slov "za vesnickými muzikanty" Pokusím se to ještě zpracovat, byl to velmi krásný pořad a hlavně písničky s heligonkou. Zkusíme i Youtube, pokud by to ČT nahrála na její servery.
Bohémův sen složil a napsal Franta Poupě-skvělý český harmonikář - to je česká písnička je kořením i duší našeho národa.
1. Když den se k večeru již chýlí a soumrak padá do oken,
já líbám vroucně kvítek bílý, zdá se mi vše jako sen.
Pojď v náruč moje drahá lásko, půjdem v tajůplný háj,
Tam jseš milovaná krásko kouzelné Bohémy ráj.
R: Lásko nejsvětější lásko, toužebné slyš vyznání,
Své srdce Ti navždy dávám, vyslyš mé vyznání.
Lásko nejsvětější lásko, tvůj úsměv je jako zář,
Svůj osud do něho vkládám, půjdem spolu před oltář
2. Již dávno odešlo mé mládí, a já si stále vzpomínám,
jak mívávali jsme se rádi, já však zůstal zcela sám.
Tvůj sen již rodná země skrývá, kvítí spálil krutý mráz,
Jen pár něžných slůvek zbývá, láska přešla kolem nás.
R: Lásko nejsvětější lásko, toužebné slyš vyznání,
Své srdce Ti navždy dávám, vyslyš mé vyznání.
Lásko nejsvětější lásko, tvůj úsměv je jako zář ...
Dnes si připomeneme člověka, co složil hrál a zpíval tento krásný, sladký, úžasný text plný lásky. Nemá konkurenci, když si text i zpěv písničky prožijeme a neseme si lásku po tomto světě.
Připomeneme si tuto osobnost naší populární hudby, skvělého muzikanta i skladatele, někdejšího vyhlášeného "krále harmonikářů" jehož písničky dodnes zdobí repertoár mnoha jeho pokračovatelů i obdivovatelů. Franta POUPĚ - Bohémův sen.
Franta Poupě se narodil 6. října 1902 ve čtvrti "Mlynářka" v pražských Košířích na Smíchově. Jeho maminka Antonie přišla do Prahy z Litomyšle na Moravě. Tatínek byl krejčí a také výborný amatérský muzikant a zpěvák. Na první harmoniku si prý vydělal v hospodě "Ve čtrnátce" v Křemencové ulici. Chodili sem "štědří" doktoři a personál ze Všeobecné nemocnice v Praze. Hospůdku vlastnila maminka muzikanta i slavného textaře Jarky Mottla.
Ve 20. a 30. létech minulého století se chodilo za lidovou zábavou a osobnostmi do kabaretů, šantánů, ale i do obyčejných hospůdek. Tam s úspěchem vyhrávali slavní muzikanti a interpretovali největší šlágry své doby. Mezi nejznámější a nejúspěšnější patřili Franta Poupě, Franta Blahník, Emil Gratz i další. Ve svých písničkách vyzpívávali smutné i veselé životní příběhy střední a nejchudší vrstvy tehdejší společnosti.
V r. 1933 proběhla v sále pražské Lucerny první soutěž harmonikářů. "Králem" se stal tehdy Franta Poupě. Mezi muzikanty se dodnes traduje památná věta tehdejšího vyhlášeného manažera Antonína Meisnera: "Tak co, Poupátko, nešel byste si zahrát do rádia?" Tam začala jeho velká kariéra.
.....František Poupě celý život tvrdil, že česká a moravská písnička nikdy nezahyne, protože ji lidé mají stále rádi. Tvrdil a věděl, že je kořením i duší našeho národa! Celý život měl oblíbené rčení: "Každý si musí svůj život vypít do dna!" František Kopecký Bohémův sen Steirische Harmonika Heligonka
Doporučení autora: Celý pořad s videem je na webu české televize, pokud máte zájem
→→ přejděte sem.
Někomu jen ta píseň stačí, aby se cítil ještě mladší, muzika když spustí zvesela každému náladu hned udělá. Když začnou trumpety tu moji hned se mi každá bolest zhojí, nejdu spát domů, až ráno v pět, když zahrajou na klarinet.
Na našem dvorku pěkně hráli,
na mě se do okénka smáli,
hráli mně písničku nejsladší,
kterou mám na světě já nejradši.
Smutně jsem při ní zaplakala,
a mého mládí litovala,
které mi uvadlo jak ten květ
a nikdy se nevrátí zpět.
Hrajte, já ráda tancuju,
možná, že zítra už
tu s vámi nebudu,
a proto hrajte,
já chci být veselá,
když na mě láska má
zapoměla.
Hrajte, já ráda tancuju,
možná, že zítra už
tu s vámi nebudu,
a proto hrajte,
já chci být veselá,
když na mě láska má
zapoměla.
Jestlipak už mladí drží v ruce heligonku, nebo stále třískají do bubnů hrají si do uší MP3 -trojky? Špičkové chlapce i dívky manažerky i lékaře už máme (zatím pomálu) Co asi bude z těch méně nadaných, méně úspěšných. Snad neskončí u drog a zločinu. Lékaři i právníci zdrhli do politiky. Je to menší riziko a mají tu imunitu. Nepostižitelní. Dobře věděli jak se dnes lidi soudí a hodně, každý potřebuje vytřískat ty peníze. I na tom doktorovi, co možná udělal chybu (nebo má nedokonalé krytí)
Rád vzpomínám na svoji vesničku, na čas dětství na drahou matičku... V myšlenkách vracím se tam, kde každé zákoutí znám.... Rád vzpomínám na první lásku svou ...hvězdičky nad hlavou jen...byly nám němým svědkem...když jsem spolu sedali pod lesem Léta přešla, plynul rok za rokem...ruku v ruce prošli jsme životem. Od těch dob svého mládí, máme se stále rádi...
Všechna čest pánové, byli a jste dobří. My to neumíme. Ideolog si to nepřál...tak zpívejte spolu, možná něco pochytíte. Třeba motivaci, pokud víte co to je. Nevíte? Použijte hledání zde na webu. Je od Google a funguje! Rád vzpomínám, hraje Bohuslav Vlasák na devátém ročníku Keblovských heligonek 20. června 2009. Natočil Lukáš Mikeska.
Zpívá: Fanda Mrázek, Film: Dobrý voják Švejk (1956), režie: K. Steklý, písně: Na Pankráci, U malýho vokýnka sedí pěkná blondýnka, Racajdička
Ten pán je medik... Ten pán to všechno platí...
Bylo tu pěkné video s Racajdičkou - bohužel zase mizí z YouTube pro autorská práva. Počkejte si až ho někdo znovu nahraje.
Podle odborných encyklopedií by skřipkaři, dyndáci, nitkaři a hudlti vlastně už neměli existovat. První zprávy o lidových skřipkařích pocházejí z počátku 19. století. Hra na skřipky se prý provozovala v 70 převážně německých a 5 českých vesnicích jihlavského ostrova. Ještě v r. 1940 bylo pět kapel aktivních, známá byla například Havrdova kapela z Velkého Beranova. Během 2. světové války hra na skřipky zcela zanikla.
