Marihuana lidem komplikuje život, její uživatelé upadají
do psychické závislosti a obtížně se z ní vymaňují
Po vysazení jsou nervózní, podráždění, trpí výbuchy vzteku, mají problémy s usínáním, zrychluje se nástup psychických potíží a podobně. V terapeutické komunitě jsem měl klienta, který si zahulil na večírku, poté strávil...
Poutníče co procházíš kolem, věz, že jsme tu byli, zábli nás nohy štípal mráz do tváře... ten vítr studený předjarní nám sebral všechny radosti a další rok přidal...
Zimo, ty dlouhá studená, máš noci delší než rok co pomalu krájí ten čas... nám slunce již třeba k probuzení života a paprsků naší skryté lásky... ty jmenuješ se jaro blízké, zdola pučící v podobě barevných květů...
Já čekal na ten racků křik na řece a vítr studený se mi díval do tváří bledých zimou přes sněhové horské pláně se proháněl do údolí
Poděkovat někdy není snadné obzvláště nepříteli. Ale touto písní umí v komentáři poděkovat i ten poslední, od koho by se to nečekalo. Tak je dobrá srdečná a přátelsky otevřená.
Karle Kryle, my ti děkujem....kdo jiný by tuto píseň složil a zpíval to nikdo neumí. Jsi v našich srdcích do konce života.
Pro ty co chtějí někomu hezky upřímně poděkovat...
Karel Kryl patří právem mezi naše lásky. Je to velký básník a jeho texty o tom hovoří. To umí takto napsat jen výjimečná osobnost, a to Karel je. Možní i proto už mezi námi není, zanechal nám ale své odkazy v podobě krásných písní. Pokud nerozumíte, vracejte se znovu, než vám to zapálí. Takový umělec není všední člověk, veršovat takto myšlenky umí málo, málokdo.
Přinesl srpen září od západu a časný podzim marně čeká na sníh - Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený, pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý a starý ruce sedřený.
Dopředu jít s tou karavanou mraků, schovat svou pleš pod stetson děravý, [: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku, až tam, kde svítí město, město bělavý. :] jé
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví, šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený, a lidi strachem nezdravý.
Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje, je je jéé provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí a truhlář rakve hobluje.
V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, [: může tě hřát, že nejsi na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :] jé
Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý, pod sluncem sedlo kožený, pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý a starý ruce sedřený.
Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezaví, [: orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. :]
Já adoruji Karla Kryla, postavím ho na piedestal vedle sira Winstona, který se dožil úctyhodného věku a chvály docela hodně... český lidi jsou blbec a nerozumí. Karle Kryle tys na piedestal nechtěl...ale my co víme o tobě a tvém životě - ano! Na nádraží by ses za své jméno styděl - vyhnali tě přece! Zpívej a cituj básně dál....to je síla.
Když jsem Tě poprvé viděla, bála jsem se Tě potkat. Když jsem Tě poprvé potkala, bála jsem se Tě políbit. Když jsem Tě poprvé políbila, bála jsem se Tě milovat… Teď Tě miluju a bojím se, že Tě ztratím.
Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.
Polož mě na mraky, já vdechnu Tvoji vůni. Vůni, co dělá zázraky a gumuje myšlenky. Pohlaď mě, pohltí mě sny. Znám recept proti tmě, jsi to Ty. Zasměj se zase, řekni, máš mě rád? Vezmi mě za ruku. Jednoduše… napořád.
Díváš se do nebe a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš a jednoho večera podíváš se dolů – a tady je, září Ti v dlani.
Kdybys byla mojí slzou, nikdy bych neplakal, abych Tě neztratil.
Myslet na Tebe znamená snít, cítit Tě u sebe znamená být, líbat Tě po těle znamená chtít. Být tady pro Tebe znamená žít.
Milovat znamená žít životem toho, koho milujeme. Vše je krásné, co se kolem Tebe točí. Nejkrásnější je však pohled do Tvých překrásných očí.
Ptal jsem se anděla, jestli mi Tě v noci ohlídá a on odešel, po chvilce se vrátil a řekl: „Anděl nemůže hlídat anděla.“
Pravá láska je vztah, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.
Láska je vše, kterou lze mít a ne vlastnit. Když někoho miluješ, dej mu volnost. Když se Ti vrátí, je Tvůj. Když se nevrátí, nikdy Tvůj nebyl. Láska nelze vyjádřit slovy. Že nemám pravdu?... Zkus to!
Láska je nádherný dar vidět člověka takového, jaký není. Protože od té chvíle, co milujeme, nevidí ani nejmoudřejší člověk žádnou věc tak, jak opravdu vypadá.
On: Věřím, že kdybychom zemřeli, tak se sejdeme v nebi. Ona: Věřím, že kdybychom zemřeli, tak půjdeme do nebe za ruce.
Kdybych měla umřít a mohla si něco přát, nepřála bych si, aby zemřel se mnou, ale abys ten život žil za mě, protože Ty jsi jediný, kdo by ho dokázal žít stejně jako já. Láska je to nejkrásnější, co člověk může získat. Láska je to nejkrutější, co člověk může ztratit. Proto hledej všude, projdi svět křížem krážem a ptej se na lásku… Až ji najdeš, tak si ji braň a hlídej, jak nejlíp jen umíš, protože ztratit ji dokáže každý, jen málokdo ji dokáže ubránit. Pokud jsi nepoznal lásku, nemůžeš soudit činy zamilovaných. Láska je pro mne soukromou záležitostí srdce, do níž nerad strkám prsty rozumu.
Miluju Tě, věř mi to, v tomhle já neumím lhát. Řeknu Ti je jedno, lásku já neumím předstírat.
Náš svět je jiný, je překrásný. Náš svět se volá LÁSKA. Platí se v něm POLIBKY. Naše královna je VĚRNOST. Našim erbem je SRDCE a naše hymna má dvě slova: MILUJU TĚ!
