 |
| Spagetti Western |
Čtvrt století od revoluce stačilo k tomu,
aby se z pravdy a lásky stala nadávka. Je to zajímavá změna.
Když jsem studoval historii, vždycky mě překvapovalo, jak to, že lidé v nějaké turbulentní době žijící ty změny neviděli. Proč se proboha Židi nevystěhovali z Německa, když se stal Hitler kancléřem? Proč to nebo ono?
Třetí výročí úmrtí Václava Havla.
Vyrojila se část příjemných, střízlivých a uvážlivých komentářů (díky Respekte) a pak bahno po kolena - zejména na sociálních sítích a médiích doleva zatočených. Tak to chodí. Co mi ale vrtá hlavou, proč tolik lidí, kteří na první pohled vypadají inteligentně, jsou ochotni a schopni označení “pravdoláskaři” či “sluníčkáři” používat jako synonymum nadávek.
Nikdy jsem Václava Havla osobně nepoznal a asi stejně jako většina lidí jsem na něj narazil až kolem listopadové revoluce. A důvod, proč mi uhranul, je stejný tehdy, jako dnes. Pro svůj idealismus. Proto, že to měl nejen srovnané a promyšlené, ale také proto, že na prvním místě viděl člověka. Pro vidění lepšího v nás a kolem nás. A proto, že připomínal to, co jsme do té doby zapomněli.
Morálku. Etiku. Že nemůže existovat společnost bez etiky. Že není ekonomiky bez etiky.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, proč mi vadí ten druhý Václav: Klaus. Morálku a etiku zavrhoval jako něco, co je v moderní ekonomii a společnosti zbytné. Byl jsem tehdy mladý, věřil jsem, že dotáhne reformy, tak jsem ho volil a až když jsem se někdy 1996 vrátil do Česka a víc jej poslouchal, jsem začal prohlédat rozdíly. Odosobněný nezúčastněný stát, do kterého nemají lidé mnoho co zasahovat krom nekontrolovatelných a šablonovitých voleb bez zpětné vymahatelnosti versus osobní angažovanost každého z nás. Z toho jsem si vybrat uměl, ale už příliš nebylo, jak.
Povědomí o tom, že na prvním místě musí fungovat morálka, vymizelo z české politiky ještě dříve, než Václav Havel zemřel.
I proto Tomáš Sedláček se svojí Ekonomikou dobra a zla sklízí více obdivu v zahraničí, než doma. Hesla, za které naši předkové umírali, zemřela s nimi. Téměř. Téměř?
Je-li čas na moji vánoční předpověď, pak ji vměstnám do konstatování, že dokud bude pravda a láska nadávkou, nebude dobře. A je-li čas na vánoční přání, tak snad tolik: ať se pravda a láska navrátí do této krajiny. Ať pochopíme, že to není smyslu zbavené heslo, které sami aktivně vyprazdňujeme.
Amen.
Psáno v roce 2014, tehdy jsem ještě doufal, že to tak nakonec nebude. Letos se komunismus stal definitivně záležitostí, která je u nás v pořádku.
Patrick Zandl
