Historie a krásná země česká

Kashan -  siesta v Íránu

Pro paní Klotyldu I.

Klotylda Červnová: ....to si Jindřich vymyslel :) , jeho neláska (až pohrdání) k Čechům je známá; ale na rozdíl od Němců, Češi nikdy nepropadli nacistickému fanatismu...
To co paní Klotylda nazývá neláskou až pohrdáním je pouhý stud a odpor k tomu za co se vlastně Češi považují a jak nakládají se svou historií.
Češi vykládají svoji historii stejným způsobem jako když nějaká rodina má úplně blbé dítě a vykřikuje do světa že jejich dítě je tak chytré, že to nikdo nechápe a že šlo do učení na natěrače, protože se proti nim všichni spikli. Opravdu nemám žádný národnostní mindrák, dobře vím že Češi jsou stejní jako každý jiný národ a mnozí jedinci svoje kvality hlavně v cizině dostatečně prokázali. Němci, proti nimž se tak rádi Češi vymezují měli prostě štěstí v tom, že cca polovina Germánů byla součástí Římské říše a naučila se mnohé z jejích dovedností a kultury a druhá polovina zůstala svobodná a nezávislá. Mix těchto dvou náhod přispěl k mimořádným schopnostem pozdějších Němců. Je si také třeba uvědomit, že v době kdy se do české kotliny začaly trousit první skupinky Slovanů, existovaly už úspěšné a vyspělé germánské státy. 

Drobné archeologické nálezy datují příchod Slovanů na naše území někdy koncem šestého a v průběhu 7. století. Ale v téže době už zastavil Karel Martell (23. srpna 686 – 22. října 741) vpád muslimů a porazil je v bitvě u Poitiers. Brzy na to, zatímco v Čechách byla ještě historická tma, Karel Veliký prováděl reformu státní správy a nastal věk karolínské renesance... Ten germánský náskok začali Češi vyrovnávat až mnohem později, ovšem mnohokrát ve své historii již slibně započaté dílo prostě ke své škodě zničili. Po nástupu generace národního obrození byla už čeština zaostalý jazyk s chybějícím názvoslovím. I Palacký napsal své Dějiny národa českého německy protože jednak češtinu neovládal a ani by tento jazyk na takové dílo nestačil. Češi neměli tehdy žádnou literaturu která by stála za zmínku, neměli žádného Goetha, žádného Schillera, nikoho kdo by se mohl rovnat s Haydnem a Mozartem. 

Ale to není žádná hanba, každý národ někdy vstoupil do historie a někdy v ní dosáhl vrcholu. Hanba je to, že to co chybělo, se začalo padělat, vymýšlet a drze vylhávat. A mělo to ještě druhou stranu mince, pokud jsme nějakých úspěchů dosáhli byly upozaděny ve prospěch vylhaných faktů. Jen málo se například zmiňuje tzv. Mannheimská škola, jejímž zakladatelem byl český skladatel a hudební virtuóz Jan Václav Stamic. To je známo jen mezi odborníky.Vymýšlela se ale i povaha a údajná ušlechtilost českého národa. Jan Jeník z Bratřic (to je ten bílý lajtnant z F. L. Věka) sebral ohromné množství lidových písní a vyprávění. Ty ovšem českému vlastenectvu nebyly dost vznešené. Český lid zpíval například:
„Hejbalíček přes špalíček,
vítr s kundou klátí,
každá holka, která přijde,
musí nám to dáti.
Nešť je mladá nebo stará,
každá ráda picat dává,
až jí kunda od prdele
na tři pídě vstává."
Taková skutečnost se ale s obrozeneckým ideálem nesnášela. A nejen s ním: kupř. ještě Slovník českých spisovatelů (2000) jméno Jeníka z Bratřic ignoruje, zato píše o „sběrateli lidových písní“ Kollárovi, dále o Čelakovském (jenž prý „vzory pro původní tvorbu viděl v lidové slovesnosti“), Kamarýtovi (který se „věnoval sběru lidové slovesnosti a duchovních písní“) nebo B. M. Kuldovi (jenž „při sběratelské práci usiloval o maximální autentičnost záznamu, dokumentární věrnost a jazykovou přesnost“).
Jeník kupř. píše:
„Třebas já byl, panímámo, cikán,
přece já vám vaši dceru zfikám.
Zfikám ji, zflekám ji zázračnou metlou
přes tu její fanfrlinku vzteklou.“

Václav Hanka text upravil takto:
„Třeba já byl, panímámo, cikán,
jen dyž já vám vaší dceři vykám.“

K. J. Erben nahradil poslední dva verše verzí:
„Zfikám já vám Anduličku
metlou, metlou,
přes tu její košiličku
pěknou, pěknou.“

A pak tu byla skupina naprostých podvodníků které vévodil Václav Hanka též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru) který už padělal i svá vysvědčení a mnohokrát byl přistižen při lži. Ten nedostatek literárních památek rovnou nahrazoval padělky. Další z této povedené partičky byl Josef Linda, blízký přítel Hankův který prý objevil první nalezený pergamen tzv. Píseň vyšehradskou. Dalšími podezřelým z podvodu byli František Horčička, J. W. Zimmermann, Pankrác Borč, Alois Svoboda a objevují se i další jména.
I jinde samozřejmě vznikaly podobné fikce, známe Ossianovy zpěvy či Písně Hiawathovi, známe úsilí ariosofistů ale nikde se vymyšlené mýty nestaly součástí národní historie tak jako jako u nás. Historici jako byl např. Václav Pekař byli odsunuti na periferii české historiografie. "Staré pověsti české" a historické romány Aloise Jiráska které nemají mnoho společného s realitou se staly základními kameny české historie, tak jak jí chce zarputile vnímat česká veřejnost.
Ovšem skuteční tvůrci a osobnosti si užili své. Nejvíce to odskákal chudák Tyl, kterého jeho kolega Kollár podlým udáním připravil o existenci, popliván byl Mácha, Borovskému nikdo nepřišel na pohřeb a Boženu Němcovou nechala česká vlastenecká společnost umřít hlady... Své si zažil i Mánes, Smetana atd.... Vůbec se ale například nezmiňuje fakt, že František Ladislav Rieger, přední český politik, obdržel od císaře šlechtický titul za usilovnou politickou práci ve prospěch českého národa! Místo toho se ale často tvrdí že Rakousko bylo žalářem národů...
Pak je tady celá plejáda jmen na která bychom mohli být hrdí ale ta hrdost se jaksi nekoná ponejvíce z neznalosti. Místo toho si počešťujeme Němce kteří pro české etnikum udělali opravdu hodně a z nevysvětlitelných důvodů je popíráno jejich němectví. Typický případem jsou zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, tedy správně Friedrich Emmanuel Tirsch a Heinrich Anton Fügner.Stejně zavádějící a vylhaný je i výklad moderní historie. Jak můžeme postoupit dál a neopakovat stejné chyby když se k našim přešlapům nedokážeme postavit čelem?Jak můžeme napravit svá selhání když je oslavujeme jako národní úspěch, či považujeme za vinu někoho jiného? Jak můžeme vnímat současnost, když adorujeme vyslovené darebáky z naší nedávné historie a ty kteří by si zasloužili naší úctu ignorujeme či dokonce zavrhujeme? Nevyvratitelných faktů abychom se dobrali pravdy je dost, jen se jich nebát.
Tak to je milá paní Klotyldo podstata mé nelásky až pohrdání...

Jindřich Čech, sociální sítě

Jak fotografovat Japonce neboli i kachny psaného jazyka na internetu jsou syrové...komentáře z českého jazyka

Jak vyfotografovat Japonce

Některé novinářské názory je možné rozporovat (je to česky správně?)

Cituji:
Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.
(Petr Koubský)

Téměř v každé webové diskusi se dříve či později objeví někdo, komu se americky říká grammar nazi: taková ta osoba, pro kterou je dostatečným důvodem k zamítnutí vašich argumentů gramatická chyba. Napište třeba „zhora dolů“ nebo „Marie s Irenou přišli“, tj. něco, v čem někdy udělal chybu každý včetně profesorek češtiny (a pravděpodobně též včetně dotyčných gramatických nácků) — a jste u nich vyřízeni. Nepřilepte do složitého souvětí čárku na správné místo a vytáhnou na vás, že kdo neumí psát bez chyb, nedovede ani jasně myslet. A když už nenajdou nic jiného, aspoň vám řeknou, že píšete ošklivě a jazyk má přece plnit estetickou funkci. (Na tomhle odstavci si smlsnou!)

Ano, jazyk má estetickou funkci; někdy. Většinu z nás však, jak praví klasik, mezi básníky žádný Vítězslav nezval. Mluvíme a píšeme proto, abychom si sdělili informace. Babička přijede ve středu, TCP/IP stack je software typu public domain, nalít vodu do kyseliny není dobrý nápad. (A to ani v případě, že to někdo napíše jako kiselina.) Prakticky veškerá odborná publicistika slouží k informování, nikoli ke zkrášlování ducha. Štěkat po sobě kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

Tohle téma mě napadlo, když jsem si povšiml, jak se na Facebooku někdo podivuje, že na webu, jímž mediální poradce nabízí své služby, je jakási obskurní chybička. (Konec citace)

Názory:
Musím silně nesouhlasit. Napadá mě hned několik (propojených) bodů.

Prosím jednu fotografii, prosím. Děkuji.

Autor velmi umně a podle mého názoru zcela záměrně zaměňuje grammar nazi/opravu gramatiky za hnidopichy, kteří nemají co jiného říct, aby snížil hodnotu jejich vstupu. Alespoň jak já mám nastavený ten pojem, považuju se za grammar nazi, ale nikdy to nepoužívám jako argument proti obsahu. Takže klást mezi toto rovnítko je účelové a ne vždy pravdivé.

Za druhé autor, opět účelově, háže do jednoho koše velké rozpětí znalostí o českém jazyce, zaměňuje pravopis a gramatiku (!!), přičemž to první je sada pravidel, která by se měl člověk naučit na základce a pak je jen mechanicky opakovat, to druhé- jaké jsou vedlejší věty, vidy a přechodníky, to snad tak zásadní už není (i když se mi osvědčilo při výuce angličtiny, když lidi věděli, bylo na co navazovat, jinak bylo o dost komplikovanější jim některé jevy vysvětlit, čili ani tyhle znalosti nejsou do budoucna k zahození, to jen tak mimochodem), ale taky to snad nikdo v běžné diskusi po nikom nepožaduje, tak proč to do toho plést. Ale taky proč ne, když to zdánlivě posílí jeho postoj a sníží hodnotu (těch jednoduchých) pravopisných pravidel.

Je rozdíl mezi chybou a ignorantstvím.
 Jakože nebudu opravovat člověka, když napíše Nadzar, to je snad jasné. Už ho spíš opravím, když napíše Marie a Irena šli- a pak se vidí, někdo řekne "jejda, ok, to mi ujelo, díky" nebo "sakra, tohle se mi vždycky plete" a někdo se naštve a začne prskat, že jsem hnidopich a že jde o obsah bla bla bla. Za prvé neschopnost reflektovat chyby a poučit se (ale to už je na jinou debatu), za druhé- já prostě tuhle devalvaci jazyka odmítám. Ve skutečnosti ten pravopis tak složitý není - vyjmenovaná slova, shoda přísudku s podmětem, nějaké to s/z, mě/mně. Jako fakt autorovi přijde v pořádku napsat kiselina? I mean, seriously seriously?!

Napadá mě další bod, nemyslím to absolutně, ne kauzálně, ale korelačně, ale ona tahle forma s obsahem často souvisí. Jakože nejsem schopná si vybavit hrubky u svých více vzdělaných přátel, spíše je vídám v internetových diskusích na populárních serverech, kde ti lidé zrovna moc zásadně neargumentují, spíš vykřikují nějaké nahodilosti. A i u lidí, které znám, takhle zhruba musím říct, že je nějaká korelace mezi vzděláním+obsahovou úrovní příspěvků a pravopisem. Čili v mých očích se pan autor odvolává a chce zalíbit jisté cílové skupině, a to spíš té ignorantské než té, která se občas překlikne, ať na místě, kdy je to hrubka nebo ne.

Za další - ale tady nejsem schopná to už dál proanalyzovat a prohloubit, ale prostě pocházím z prostředí (a !to snad ne! jsem na to hrdá), kde je pravopis samozřejmost a ukazuje na jistou úroveň. Já jsem celkem hrdý gammar nazi a !to snad ne! když někdo opakovaně dělá hrubky ve vyjmenovaných slovech nebo koncovkách přídavných jmen (otcovi hodinky), ano, v mých očích klesá. Každý máme svoje standardy (aspoň se je snažím reflektovat a mírnit v konkrétních situacích). Cituji známého "Postoj k jazyku, ako jednému z najdůležitejších určovacích a identifikačných znakov národa ukazuje úroveň kultúrnosti užívateľa."

A kdo nás tu vyfotí u řeky a v pozadí s městskou elektrárnou?

Na nejobecnější úrovni rozhodně preferuji obsah nad formou, ale myslím, že v tomhle případě, nebo mám alespoň tu zkušenost, ta polarita není tak zásadní, jak se ji snaží mi vnutit autor, tj. když čtu někoho, kdo argumentuje o politice, ekonomice, výchově, vzdělávání, nepamatuju si, že by tam sekal jednu hrubku za druhou. Takže opět - postavit grammar naziho do role toho, kterému jde o formu nad obsahem, je zjednodušující a účelově sloužící jeho jakoby populistickému argumentu. Pro mě psaní není otázkou přemýšlení a vyvažování dvou úrovní, formy a obsahu, podle mě by ten pravopis měl být úplně automatický.

Jsem zvědavá na protiargumenty a reakce, protože přes veškerou moji snahu k reflexi a relativismu, tady mi moje mysl moc prostoru nenahrává a hlava mi nebere, že s tím někdo může mít problém. Tyve, tak na co ta děcka do té školy vůbec chodí, co ještě zrušíme, aby náhodou lidi nemuseli přemýšlet a zatěžovat se?! (merry)

Poznámka: Pro někoho jsou texty nezajímavé, dlouhé nebo i těžké na přemýšlení. Potom se hodí dobré fotografie v originále. Zhotovené pravým japonským Nikonem (zn. China)
Japonci fotografují pořád a my jsme to zkusili také (fotografie si zvětšete klikem)

Zdroj: citace Lupa.cz, diskuzní smetiště argumentů o tom co je pravopis!??

Naším erbem je srdce. Polož mě na mraky, já vdechnu Tvoji vůni. Vůni, co dělá zázraky a gumuje myšlenky. Pohlaď mě, pohltí mě sny.

Počítejte se mnou má nemá má...nemá

Když jsem Tě poprvé viděla, bála jsem se Tě potkat. Když jsem Tě poprvé potkala, bála jsem se Tě políbit. Když jsem Tě poprvé políbila, bála jsem se Tě milovat… Teď Tě miluju a bojím se, že Tě ztratím. 

Bytost, kterou milujeme, je pro nás vždy světlem v temnotách, je to tvář plná světla.

Polož mě na mraky, já vdechnu Tvoji vůni. Vůni, co dělá zázraky a gumuje myšlenky. Pohlaď mě, pohltí mě sny. Znám recept proti tmě, jsi to Ty. Zasměj se zase, řekni, máš mě rád? Vezmi mě za ruku. Jednoduše… napořád.

Díváš se do nebe a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš a jednoho večera podíváš se dolů – a tady je, září Ti v dlani.

Kdybys byla mojí slzou, nikdy bych neplakal, abych Tě neztratil.
Myslet na Tebe znamená snít, cítit Tě u sebe znamená být, líbat Tě po těle znamená chtít. Být tady pro Tebe znamená žít.

Milovat znamená žít životem toho, koho milujeme. Vše je krásné, co se kolem Tebe točí. Nejkrásnější je však pohled do Tvých překrásných očí.
Ptal jsem se anděla, jestli mi Tě v noci ohlídá a on odešel, po chvilce se vrátil a řekl: „Anděl nemůže hlídat anděla.“
Pravá láska je vztah, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.
Láska je vše, kterou lze mít a ne vlastnit. Když někoho miluješ, dej mu volnost. Když se Ti vrátí, je Tvůj. Když se nevrátí, nikdy Tvůj nebyl. Láska nelze vyjádřit slovy. Že nemám pravdu?... Zkus to!

Láska je nádherný dar vidět člověka takového, jaký není. Protože od té chvíle, co milujeme, nevidí ani nejmoudřejší člověk žádnou věc tak, jak opravdu vypadá.

On: Věřím, že kdybychom zemřeli, tak se sejdeme v nebi. Ona: Věřím, že kdybychom zemřeli, tak půjdeme do nebe za ruce.

Kdybych měla umřít a mohla si něco přát, nepřála bych si, aby zemřel se mnou, ale abys ten život žil za mě, protože Ty jsi jediný, kdo by ho dokázal žít stejně jako já. Láska je to nejkrásnější, co člověk může získat. Láska je to nejkrutější, co člověk může ztratit. Proto hledej všude, projdi svět křížem krážem a ptej se na lásku… Až ji najdeš, tak si ji braň a hlídej, jak nejlíp jen umíš, protože ztratit ji dokáže každý, jen málokdo ji dokáže ubránit. Pokud jsi nepoznal lásku, nemůžeš soudit činy zamilovaných. Láska je pro mne soukromou záležitostí srdce, do níž nerad strkám prsty rozumu.

Miluju Tě, věř mi to, v tomhle já neumím lhát. Řeknu Ti je jedno, lásku já neumím předstírat.
Náš svět je jiný, je překrásný. Náš svět se volá LÁSKA. Platí se v něm POLIBKY. Naše královna je VĚRNOST. Našim erbem je SRDCE a naše hymna má dvě slova: MILUJU TĚ!

Něco o hněvu milenců. Láska nehněvaná není milovaná.

Květy lásku značí i jaro...i léto...

AMANTIUM IRAE AMORIS INTEGRAT EST (Terentius, Dívka z Andru 555)
Hněv milenců je obnovování lásky

Podobně Ovidius, Lásky 1,8,96 říká, že bez hádek nemá láska dlouhého trvání. Srovnej: Láska nehněvaná není milovaná.

Panenky Barbie. Novoroční předsevzetí, které si raději nedávejte! Možná se hodí i začít v listopadu!

Hračky z naší historie

Najít si lásku aneb 10 novoročních předsevzetí, které si raději nedávejte

1. Najít lásku

Jakkoli by bylo pohodlné najít lásku jednoduše tak, že si člověk dá předsevzetí, život a osud takhle prostě nefungují. Ale i když nemůžete mít pod kontrolou to, kdy a jak lásku najdete, můžete alespoň zvýšit své šance, že se to stane. A tak místo abyste si předsevzali, že najdete toho pravého či tu pravou, slibte si, že se pustíte do větší porce aktivit, což zvýší počet lidí, s nimiž se budete setkávat. Jděte trochu do sebe a zamyslete se, jestli neděláte běžné chyby, které vás brzdí. A nezříkejte se možností najít lásku na místech, která by vás dřív nenapadla - internetové seznamky, káva s kolegou a podobně.

2. Zhubnout tři nebo čtyři kila

"Tři nebo čtyři kila" jsou naprosto individuální pojem pro každého člověka. U někoho to nemusí být ani poznat, jiný může klidně čtyři kila nabrat ve svalové hmotě, pokud začne pravidelně cvičit. Takže jestli se necítíte dobře ve vlastní kůži - nebo vlastním oblečení - pak si slibte, že budete zdravěji jíst a věnovat se větší fyzické aktivitě, aby vám kalhoty zase líp padly (nejen) v pase.

3. Přestat být posedlý/á (doplňte podle sebe)

Ať je to objekt lásky, zlozvyk, ta tři kila, co chcete zhubnout nebo hádka, kterou nedokážete dostat z hlavy, tím, že si dáte předsevzetí, že na to nebudete myslet, se bezpečně postaráte o to, abyste na to mysleli v jednom kuse. Místo toho popřemýšlejte, nač věnovat alespoň část té energie, kterou vás stojí vaše posedlost.

4. Mít dítě

Mít dítě není něco, co by bylo každému snadno dáno biologicky. Tím, že si to stanovíte jako cíl, si ho můžete ještě o dost znesnadnit. Slibte si, že si začnete všechno na potomka pomalu plánovat a udělejte kroky, které vám k tomu mohou pomoct včetně spoření peněz, plánovaného rodičovství nebo třeba akupunktury. Ale vyvarujte se přílišného upnutí, abyste neměli pocit, že jste selhali, pokud neuspějete.

Panenky našich babiček (Muzeum)

5. Opustit práci

Pokud nenávidíte svou práci, soustřeďte se spíš na to, jak ji vylepšit nebo jak si najít lepší místo, ale v těchto ekonomických časech rozhodně nedávejte výpověď, dokud nemáte podepsanou novou smlouvu!

6. Přesvědčit svého vyvoleného/svou vyvolenou, aby si vás vzal/a

Někteří lidé prostě potřebují víc času, než se cítí připraveni na tak velký krok, ale pokud musíte nasadit tvrdé přesvědčování, pak dotyčný či dotyčná nejspíš nejsou pro vás ti praví.

7. Přestat randit

Neslibujte si celibát a nepřísahejte, že celý rok nepůjdete na jediné rande. Co když příští měsíc potkáte osudovou lásku? Necháte ji jít, protože jste si přece zakázali randit? Ano, pokud se cítíte citově vyhořelí, dopřejte si pauzu, ale nechte si pootevřená vrátka, abyste mohli naskočit zpátky, jakmile na to budete mít chuť (nebo důvod).

8. Pokusit se lépe vycházet s (doplňte jméno)

To je stejné jako snažit se zhubnout pět kilo. Pokud nepřijmete účinné kroky, pak je to jen prázdné prohlášení. Zkuste tohle předsevzetí pozměnit a slíbit si alespoň tři věci, které můžete aktivně udělat, abyste zlepšili vztahy s dotyčnou osobou.

9. Budit se o půl hodiny dřív a meditovat

Jestli jste nikdy předtím nemeditovali, pak je pro začátek lepších pět minut než třicet. Naskočit rovnou na půl hodiny je stejné jako běžet 15 kilometrů po roce bez cvičení. Kromě toho je pro vás spánek nejspíš stejně osvěžující jako nějaké to óóóóm.

10. Vyhrát v loterii