Marihuana lidem komplikuje život, její uživatelé upadají
do psychické závislosti a obtížně se z ní vymaňují
Po vysazení jsou nervózní, podráždění, trpí výbuchy vzteku, mají problémy s usínáním, zrychluje se nástup psychických potíží a podobně. V terapeutické komunitě jsem měl klienta, který si zahulil na večírku, poté strávil...
Historie a sv. Václav. Václav Havel jako symbolika nové doby
Zítra je den české státnosti. Svatý Václave, ochraňuj tuto zemi.
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, Svatého
Ducha, Kriste, eleison. Podle legendy přispěchá tento mocný ochránce v
čele blanických rytířů na pomoc českému národu, až mu bude nejhůře.
Karel Schwarzenberg:
„Vždy, když nám bylo zle, jsme zpívali Svatováclavský chorál, sám si
ještě pamatuju, jak jsme v protektorátu vždy po nedělní mši svaté
povstali a zpívali Hospodine, pomiluj ny a Svatováclavský chorál.
Pamatuji ho i z roku 68 a i z roku 89.
Svatý Václav je dodnes symbol pro
nejlepší tradice českého národa.“
Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a zřejmě jeho jediné manželky Drahomíry, která byla dcerou knížete Havolanů (polabští Slované). Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena svatá Ludmila.
Dvacetikoruna s reliefem Sv.Václava
Důležitým problémem Václavovy vlády se stal vztah k východofranské říši, nebo lépe řečeno, k tomu, co z ní v té době ještě zbývalo (především kmenová vévodství Sasko a Bavorsko). Nebyl pouze důsledkem událostí, které se odehrály za jeho vlády, ale výslednicí dlouhodobějšího vývoje situace v této oblasti.
Roku 895, po smrti Svatoplukově, odepřela „knížata Čechů“ poslušnost Velké Moravě (nástupcem byl Svatoplukův syn Mojmír II.) a uznala lenní závislost na východofranské říši, jejíž místo postupně zaujalo Bavorsko v čele s vévodou Arnulfem z rodu Liutpoldovců. České knížectví se tak za vlády knížat Spytihněva I. a Vratislava I. orientovalo na bavorské vládce, v nichž byla spatřována opora nejprve proti velkomoravské říši, později především proti Sasku. Sasští vévodové expandovali směrem na východ proti polabským Slovanům (již počátkem 10. století napadli Lužické Srby a rychle si je podmanili), proto představovali pro Čechy vážné nebezpečí.
Situace v říši se začala měnit po roce 911, kdy vymřeli vládci z rodu Karlovců. Roku 919 byl východofranským králem zvolen saský vévoda Jindřich I. Ptáčník a brzy dosáhl uznání u dalších vévodů včetně Arnulfa Bavorského (921), kterému přiznal řadu privilegií.
Roku 928 sblížilo Arnulfa s Jindřichem příměří uzavřené s Maďary. Nastala otázka, jak se bude dále vyvíjet vztah českého knížectví k říši. Kníže Václav jistě neměl v úmyslu přenést přátelské vztahy, které ho vázaly k Bavorsku, na Sasko. Zbylé vazby knížectví na říši se začaly uvolňovat a Čechy se osamostatnily. To však nehodlali Jindřich s Arnulfem připustit.
Roku 929 vtrhla saská a bavorská vojska ze severu a jihozápadu do Čech. Útok nebyl očekáván, a tak útočící vojska pronikla celkem bez problémů až k Praze. Václav si nepřál, aby jeho země byla vypleněná a vydrancovaná, a raději se podrobil. Výsledkem jednání bylo podepsání mírové smlouvy, jak o pár let později zaznamenal saský kronikář Widukind z Corvey. Nikoliv placení obvyklého tributu, který slovanské kmeny platily od roku 806 do roku 840.
