Svobodný svět. Civilizace. Evropa na rozcestí. Islám a deprivace. Zkáza civilizace a evropských hodnot.

Toto je originální ilustrační obrázek

Naše civilizace končí.

Logicky a bez námahy  Pařížský masakr na migrační politice EU nic nemění, ujistil prezident Juncker. Islám prostě do Evropy v rámci diverzity patří a kdo s tím nesouhlasí, nechápe, o čem Evropa je, vysvětluje šéfka diplomacie Mogheriniová.

 Všichni se sem vejdou a my to zvládneme, opakuje Merkelová jako nakřáplá gramofonová deska.

Alkoholik Juncker bude vesele chlastat a žoviálně fackovat ministry a premiéry, dokud mu to evropský chalífát nezakáže. Mogheriniová bude islám objímat, dokud si ji nepodá nějaká parta islámských nadrženců.
Vlastně se na to možná už oba těší a nemohou dočkat: on neví, jak přestat, ona neví, jak začít. Na co se v islamizovaném Německu těší Merkelová, se zatím ani netuší, ale nebude to ani jedno ani druhé. A Sobotkovi asi někdo slíbil, že až prohraje volby, dostane trafiku v Bruselu. A my všichni ostatní? Sluníčkoví křesťané budou nadávat na neviditelné fašouny a xenofoby, s nimiž normální člověk nemůže žít, ještě když jim bude nějaký londýnský John podřezávat krk.
 Ateisté přestoupí na islám, protože „buď se k nám dáš, nebo tě zabijem“ je snadněji řešitelné dilema než bývaly důvody vstupu do KSČ.

Akorát si nebudou jisti, kdy jim podřízne krk nějaký sunnita, protože přestoupili k šiítům, nebo šíita, že přestoupili k sunnitům. Ale tak či onak budou konečně těm drzým ženským legálně a beztrestně moci napráskat, kdy se jim zlíbí. Ženy se zahalí od hlavy k patě, aby neprovokovaly.

 Buzíci se poshazují z žižkovské věže. Svatý Vít se promění v mešitu. Muzea a knihovny se zavřou a obrazy a knihy spálí. Koncertní sály se zbourají a muzika se zakáže. Emeritus chálif Schwarzenberg na svých panstvích ubytuje deset tisíc migrantů a zaměstná dvacet tisíc otroků, aby po nich uklízeli.

 Civilizace skončí. Říká nám to i biskup iráckého Mosulu, jemuž džihádisté vyvraždili nebo vyhnali křesťanskou komunitu. Na Blízkém východě křesťanství končí, posteskl si. Že jste nám nepomohli, vám Bůh odpusť. A teď už jen sledujte, jak se vám brzy začne dít totéž, varoval. A ač to v této chvíli vypadá děsivě, bude to možná vlastně z hlediska historie dobré, řekl tuhle v rádiu jakýsi antropolog. Vysvětlil to srovnáním s pádem Říma. Ten se sice jevil jako katastrofa, když z něho germánští vandalové udělali hromadu trosek, ale byla to vlastně záchrana civilizace jako takové. Totiž tím prý, že jestliže Řím ztratil životaschopnou energii, musela jej nahradit nová krev zdravých nezdegenerovaných barbarů. Díky nim pak mohla vzniknout nová vitální civilizace, jakou byl evropský středověk, renesance, průmyslová a vědecká revoluce, prosperující kapitalismus a demokracie. A jestliže se nacházíme v podobné fázi jako tehdy Řím, bude možná nejrozumnější se s tím smířit a integrovat tu nově přicházející vitalitu islámu. Beze srandy. Akorát ten antropolog zapomněl, že té nové vitální civilizaci trvalo sedm staletí se vyhrabat z negramotnosti, bídy, ušmudlanosti a bezpráví, během nichž se z evropské paměti vymazaly veškeré vzpomínky na římskou vzdělanost, techniku, umění a státotvornou organizaci. Srovnání věru patřičné. A pak se divme, když si nám prezident zabonmotuje, že tato země nepotřebuje antropology, nýbrž strojaře. On to možná taky myslel beze srandy. Tak tímto směrem spějeme, logicky a bez námahy. Zatím ještě pořád. Ledaže se hodně rychle stane něco hodně dramatického, co by to ještě zvrátilo.

Uzavření vnějších evropských hranic a migračních center na jejích okrajích, s důkladným kádrováním každého, kdo se sem dere.
Zákaz propagace islámských zákonů šaría. 
Obnova vzdělání stavějícího západní kulturu zpět na nejvyšší stupínek žebříku civilizačních hodnot. 

Ale víte, co? Já už vám to říkám a píšu patnáct let. Znovu a znovu a pořád dokola. A třeští mně hlava z toho, kolik lidí pořád trvá na smrti ve slepotě, hypnóze a náměsíčnictví. A už mě to unavuje. Přečtěte si to všecko podrobně, s vysvětlením historickým, filozofickým, náboženským, etickým a kdovíjakým ještě, v mé knížce Jak zabít civilizaci.

Benjamin Kuras

Destroyed, in order to save it, the Syrian town of #Kobane

Destroyed, in order to save it, the Syrian town of #Kobane

Co to je za závádějící termín pravicově extremistický islamismus?

Co to je za závádějící termín pravicově extremistický islamismus?

Václav Havel český prezident a světová osobnost...
tady jako připomínka sametové revoluce v Česku

 Všechny totalitní režimy které v Evropě spáchaly nesčetně vražd a utrpení byly socialistické a vycházely z Marxova učení. Žádný pravicový islamismus neexistuje, to jen socani zase přehrávají svoje prohřešky na druhou stranu stolu. Islám je militantní a nebezpečný naší civilizaci ze své podstaty a je ho třeba v našich podmínkách odmítnout a imigranty vypakovat do zemí původu. 

I když nejsou všichni schopni terorismu, vytváří jeho podhoubí a dosud se nestalo, že by ze svého středu vydali či upozornili na jednotlivce a skupiny připravující se k teroristickým akcím. To by byl jediný možný důkaz o jejich takzvané mírumilovnosti a snaze se sžít s poměry panujícími v Evropě.

V tomto případě je třeba, jakkoli je bájný lhář a společensky nepřijatelný člověk, dát Zemanovi za pravdu.


Jindřich Čech sociální sítě

Kolik bude ještě muset zemřít izraelských děvčat a chlapců, aby svobodný svět pochopil, o co ve Svaté zemi skutečně jde?

Shelly Dadon

Bylo jí dvacet. Atraktivní tvář. Její devizou byl úsměv a dobrosrdečná povaha, jak se svěřil její strýc. Na první pohled fajn děvče. Shelly

Památka na Shelly. Selfie z jejího facebooku

Chtěla žít normálním životem mladého člověka v moderním světě. Bydlela v Afule na severu Izraele. Její jméno obletělo svět, ovšem v souvislosti, o níž musíme říci: kéž by nikdy nenastala. Jméno: Shelly Dadonová.

Zůstalo po ní pár selfie fotek na facebooku, bolest v srdci nejbližších, navždy prázdné místo. Proč vlastně? Rabín na jejím pohřbu řekl: Jejím jediným hříchem bylo to, že patřila k židovskému národu.

Na začátku května šla ven. Údajně hledat práci. Pak ji našli ubodanou ve městě Migdal Haemek. Domů se vrátila v truhle.

Rodina je přesvědčena, že šlo o teroristický útok. A chce, aby právě tak byl ďábelský skutek definován. Nikoli nepochopitelně.
Policie i tajná služba mezitím případ vyšetřují, ale úkol je to víc než nesnadný. Stejně tak bylo nemožné najít živé a osvobodit nedávno unesené tři izraelské studenty. Doufali jsme, že se to podaří, modlili se za ně. Vrahové byli rychlejší.Nejspíš je zavraždili krátce po únosu.

Také tito mladí Izraelci se stali oběťmi zavilé arabské nenávisti a zvráceného jednání. Ve jménu Alláha a islámské Palestiny byli bez milosti a milosrdenství brutálně zavražděni.
Co je to za lidi, kteří dokážou ubodat nádhernou dvacetiletou dívku? Unést a chladnokrevně zabít dva šestnáctileté a jednoho o tři roky staršího teenagera? Jenom proto, že jsou Židé.
Když nahlédneme na náboženské texty k ramadánu, dočteme se o Alláhovi jako bohu milosrdném a slitovném. Co je to ale platné, když někteří jeho stoupenci jsou kruté a krvelačné vraždící bestie.

Ejala, Gilada a Naftaliho unesli a zavraždili aktivisté Hamasu. Jeho představitelé akci podpořili: je v souladu s jejich politikou. Dokonce i někteří představitelé Fatahu hovořili o únosu se sympatiemi: prý je to jediný způsob, jak dostat teroristy z izraelských věznic. Co budou říkat teď?
Kolik bude ještě muset zemřít izraelských děvčat a chlapců, aby svobodný svět pochopil, o co ve Svaté zemi skutečně jde? A že přezíráním legitimního práva Izraele na vlastní bezpečnost se Západ chová stejně pošetile jako Británie a Francie v čase Mnichovské dohody?

Izrael viní z vražedného terorismu vůči nevinným studentům organizaci Hamas. Ta je součástí současné palestinskoarabské autonomní vlády národního usmíření. Politická odpovědnost padá proto na ni. Šéf autonomie Abbás velice dobře věděl, co je Hamas zač (jak brutálně zatočil s jeho vlastními lidmi v Pásmu Gazy po volbách 2006) – a přesto s ním šel do vládní koalice. Premiér Netanjahu už tehdy varoval: Musíte si vybrat. Buď Hamas, nebo mírová jednání s námi.

Abbás si vybral.

Závěrem slova náměstka izraelského ministra obrany Dannyho Danona:
„Musíme jasně říci, že když zabijete nevinné děti vracející se ze školy, nemůžete s námi dál pracovat.“

Zdroj: sociální sítě 

Dne 11. září 2001 se stal terorismus hlavním nepřítelem, protože moderní společnost se ukázala být křehká a zranitelná.

11. září  2001

Stačil jsem si přezout boty a právě když jsem doběhl k obrazovce, viděl jsem v přímém přenosu, jak do druhé věže naráží další letadlo a jak se obě chlouby města New York hroutí k zemi. 

V té chvíli již bylo jasné, že nešlo o nehodu, ale o strašlivý teroristický útok. Jak se později ukázalo, pouhých 19 mužů uneslo čtyři dopravní letadla a s nimi způsobili katastrofu, při níž zahynulo 2996 lidí, vesměs civilistů. 

Již dříve se svět otřásal hrůzou z násilných činů, například při olympiádě v Mnichově; terorismus však zůstával okrajovým jevem, s nímž, jak se zdálo, se dokáže moderní společnost vypořádat. Dne 11. září 2001 se stal terorismus hlavním nepřítelem, protože ona moderní společnost se ukázala být křehká a zranitelná. 

Válka, která tehdy začala, trvá dodnes a přes nasazení nejúčinnějších bojových prostředků terorismu neubývá. Stal se trvalou součástí našeho světa a udržet ho co nejdále od našich domovů bude vyžadovat trvalé úsilí, při kterém ale umírají lidé. Je to jistě nepříjemná skutečnost, máme-li se však před tímto nebezpečím ubránit, je nezbytné ji vzít na vědomí. 

Ano, jen když v sobě nalezneme odvahu podívat se tváří v tvář pravdě, můžeme správně jednat. Lidé mají přirozený sklon zakrývat věci, které se jim nehodí do vysněné představy o životě, a tak tomu bylo i s pravou povahou terorismu. Slýchali jsme výklady o tom, že jeho příčinou je chudoba, že jsou to důsledky evropského kolonialismu, a tak si za to vlastně můžeme sami, že to způsobili Američané svým zasahováním do záležitostí, po kterých jim nic není. 

Postupně se však ukázalo, že sice teroristé důvody, které pro vysvětlení jejich činnosti vymysleli západní analytici, rádi využívají pro své ospravedlnění zejména v rozhovorech s novináři, skutečné motivy jejich jednání jsou jiné. Teroristé nás nenávidí nikoli pro to, co jsme špatného spáchali, ale pro to, že jsme. 

Ten, komu vadí zlé skutky, hledá toho, kdo je způsobil, viníka, kterého chce potrestat nebo donutit k nápravě. Teroristé viníky nehledají, ale útočí na nevinné lidi. Právě na nich páchají nejzrůdnější zločiny, aby ostatním ukázali, že se nezastaví před ničím a před nikým. Když někoho zvláště zavrženíhodným způsobem zabíjejí, pořizují videozáznamy, které zveřejňují. 

V tom jim pomáhají zejména senzacechtivá media. Cílem těchto pachatelů je ovšem vyvolat hrůzu a ochromit nás strachem, abychom se jim podrobili, až udeří. Jejich konečným cílem je získat nad námi moc. Jsou to lidé posedlí mocí tak, jako byli všichni, kdo propadli totalitní ideologii. 

Komunisté svůj mocenský cíl zakrývali údajně vědeckou teorií společnosti, nacisté se opírali rovněž o domněle vědecké zdůvodnění ras a boje o přežití, o sociální darwinismus. Islamisté volají na pomoc náboženství, ale to je pro ně jen nástrojem touhy po absolutní moci. Jak je tedy máme porazit? Stejně jako nacisty a komunisty. 

Daniel Kroupa   rozhlas.cz