ŽIVOT S PREZIDENTEM. Je dětinsky mstivý. Lže jako když tiskne. Mluví, co mu slina na jazyk přinese.

A SKRYTĚ PIJE

Je dětinsky mstivý. Lže jako když tiskne. Mluví, co mu slina na jazyk přinese.

Miloš Zeman je ztělesněním všech předpokladů, které potřebujete k vítězství nad fungujícím lidským mozkem.
Je narcistní a zakomplexovaný, jako pubertální dívka. Je dětinsky mstivý. Lže jako když tiskne. Mluví, co mu slina na jazyk přinese. Nikdy se za nic neomlouvá, ani když se mýlí, ani když dělá hrubé chyby, ani když zapříčiní společenské a diplomatické katastrofy. Je zákeřný a hádavý jako manželka nevěrného muže.
Vždycky řekne, že právě tohle přece říkal a nikdy se tedy nemýlil, ať myslel cokoli. Otočí názor během jediného dne a drží opačný kurz stejně fanaticky jako ten předchozí. Dnes Šavel, zítra Pavel.

Mluví velmi špatně rusky a velmi špatně anglicky. Mluví velmi špatně. Je na to hrdý.

Je agresivní a lascivně útočný k ženám. Je agresivní k jakýmkoli minoritám, které se nebrání, kromě Židů, kterých se ovšem bojí. Rád dělá pokleslé vtipy, kterým se sám směje. Mnohdy dost pokleslé. Podlézá tomu nejnižšímu, co máme v sobě genetického pro případ války: našim pudům. Ví, že jeho publikum se tolik bojí nejisté budoucnosti a cizáků „tam venku“, že bude jeho buranství považovat za znak mužnosti a odvahy. Je to rasista. Je to misogyn. Mluví o znásilňování žen se spikleneckým pochichtáváním v parlamentu, jako by šlo o českou tradiční hodnotu.

Dovede říci v hlavním vysílacím čase do nejsledovanější stanice slovo „kunda“ a dostat se tak na deset dní mezi nejdiskutovanější témata a osoby v české politice. Opije se na ruské ambasádě do němoty a nechá tiskového mluvčího urážet všechny, kterým se nelíbí, jak přemáhá nutkání zvracet při obřadu u českých korunovačních klenotů.
Jako první vyzkoušel metodu Gaslightingu, když křivě obvini zesnulou legendu české žurnalistiky Ferdinanda Peroutku, (vězněného v nacistickém koncentračním táboře Dachau a Buchenwald) z obdivu k Hitlerovi. Donutil české žurnalisty studovat historické prameny o Peroutkovi a ujistit se, že se nezbláznili a že nic nepřehlédli. Podlézá americkému prezidentovi obscénním způsobem. Píše mu, že se cítí být „českým Trumpem“. Nutí naší diplomacii, aby se spojila s Bašárem Asadem, který prý dokáže zajistit mír. Vybízí Putina v Číně, aby společně zlikvidovali všechny novináře. Dá milost nájemnému vrahovi jen proto, že může. Utvrzuje celý pozorující svět v domnění, že tento král Ubu je svým proruským národem milován a že všichni Češi jsou jako on – pro ně musí být demokracie a NATO opravdu škoda.

Život s prezidentem, který není svým vlastním pánem, je jako nedobrovolná jízda na řetízkovém kolotoči nebo na horské dráze. Nejprve je to sranda. Lidé se smějí a něco volají, uletí vám klobouk, pak dostanete ránu do hlavy, prožíváte hněv a stud, občas je vám na zvracení a pak už jen tiše doufáte, že ten zlý sen brzy skončí a vy se probudíte. Rozhodně ale nemáte sílu něco proti té odstředivé síle podniknout, takový vichr událostí se roztočí, že vás to přibije do sedadla. Tohle je princip hybridní války, když neumíte správně bojovat.

(z připravované knihy "Zapomenutá zbraň)

Alexandra Alvarova, sociální sítě

Ti lidé, kteří je tehdy, v roce 1946, volili, by měli do smrti chodit s hvězdou (ale červenou a pěticípou) s nápisem: Já za tohle všecko můžu!

Komáři, to je nick neboli přezdívka hmyzu jako parazita

Já za tohle všecko můžu!

„Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého života rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo a odhlasovalo otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu.

 Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly. Pak už byly jen kriminály, procesy, popravené ženské a znova kriminály, pak už byla jen ta obrovská lavina asiatské lži, to smrtící sevření asijského hnoje.“  Ať mi nikdo nevykládá, že tohle ti tehdejší voliči nemohli tušit! Koneckonců za neinformovanost se platí (a oni informovaní být mohli, moskevské procesy, Katyn, pakt s Hitlerem a všechno další mohlo otevřít oči každému, kdo byl ochoten vidět a nedat se zblbit propagandou a už tehdy viktoriánským radikalismem), jenže oni za svou neinformovanost či pitomost nechali zaplatit druhé – několik generací dopředu odsoudili k placení za svou blbost.  Člověk by měl vidět věci tak, jak jsou, ve vší krutosti a nezalepené chlácholivými flastry výmluv, pozdních vytáček a polopravd.

Ti lidé, kteří je tehdy, v roce 1946, volili, by měli do smrti chodit s hvězdou (ale červenou a pěticípou) s nápisem: „Já za tohle všecko můžu! Já jsem dobrovolně hlasoval pro doživotní otroctví pod sovětským režimem.“

 A ti, kdož volili tehdejší sociální demokraty, ti už nemají ani výmluvu toho lpění na předpotopním, zastydlém radikalismu – to už byli jen a jen hlupáci, kteří si mysleli, že volit sociální demokraty v roce 1946 bude stejně bezkonsekventní jako v roce 1935. Tyhle hloupé Jonáše leviatan samozřejmě sežral první. Ale oni nad propastí hrozícího půlstoletí nebo století v nesvobodě si neodpustili volbičku s výhradou: my sice nejsme komunisti, ale taky nemáme nic společného s protikomunistickými, „reakčními“ stranami.  My jsme sociální demokraté. (Majerovci ovšem byli předem destinováni k porážce, ale i oni sehráli neblahou roli už tím, že se v situaci hrozící katastrofou rozhodli pro „výhradovou“ enklávu v prohnilé straně, místo aby šli zásadně proti komunistům.) Definitivní porážce demokracie pak nahrála právě celá (celá odvedená jak stádo ovcí) sociální demokracie, ve spojenectví s níž získali komunisti většinu (myslím něco přes 50 procent) a mohli přistoupit – vybaveni potřebnými ministerstvy a poslanci – k naplánování machtergreifungu zvaného Únor 1948. Sovětská intervence ve prospěch komunistické menšiny by byla tehdy nemyslitelná, byla to léta, kdy Stalin ještě neměl atomovou bombu, jenomže idioti s volebním právem se v roce 1946 postarali o to, aby v Československu byla komunistická (+ sociálně demokratická) většina. Pak už bylo možné všechno.  Pak už všechno jelo jako po másle. A tak to budu opakovat znova a znova: kdo za tenhle srab trvající už třetinu století může? Ti, kdo v roce 1946 v Československu hlasovali pro komunistickou partaj. Ti a nikdo jiný. Jakékoli vymlouvání a zamezování téhle krutě jednoduché skutečnosti znamená úhybné myšlení, lhaní si do kapsy, lež lidí se zkorumpovanou mentalitou, kteří i po víc než třicetiletém válení v rudé žumpě si pořád budou hledat nějaké vytáčky, že „ono by to bylo bejvalo dopadlo blbě, i kdybysme…“ Hovno! Vy a nikdo jiný jste jim pomohli k moci! Vy a nikdo jiný! Voliči kandidátky číslo 1 z roku 1946.


Zdroj: Zábrana, Jan: Celý život – výbor z deníků 1948/1984, Torst 2001.


Básník Jan Zábrana sdíleno sociální sítě a webové stránky

SOUMRAK SELSKÉHO STAVU 1949-1960. Byli stěhováni všichni. Děti, i sedmdesátiletí rodiče kulakovi. Vše ale probíhalo v naprostém utajení.

Dobové fotografie velmi smutné jak komunista vyhání lidi z vesnice

Na utajeném jednání předsednictva ÚV KSČ dne 14. října 1948 se jednalo především o zemědělské politice. 

Zachoval se zápis účastníka tohoto jednání, který konstatuje, že primitivnost nejvyšších státních představitelů byla přímo otřesná.

 Zápotocký jako typický odborář považoval za nepřítele celou vesnici. Kopecký vysvětloval, že Marx neměl v otázce zemědělství jasno, avšak Lenin a Stalin věděli, jak na to. Napřed dát rolníkům půdu a potom je přitlačit do kolchozů... Problém byl, jak pojmenovat třídního nepřítele. Většinou nechtěli nejdříve použít nečeské slovo kulak, když Gottwald doporučil výraz boháč.

A pak šlo již všechno jako na másle. Ve směrnici z 30. května 1950 se uvádělo, že při slučování pozemků bude třeba vesnického boháče vytlačit na okraj honů nebo katastrů tím, že jeho půda bude přidělena JZD. Po přijetí trestního a soudního zákona v roce 1950 dostávaly příslušné krajské a okresní výbory KSČ tajné instrukce, jak zákon uplatňovat.

Byly vytvořeny trestní komise, které „budou rozhodovat zejména o trestech odnětí svobody, které budou vykonávány v táborech nucené práce...“. Okresním výborům KSČ bylo uloženo nadále omezovat vesnické boháče, ale dosáhnout toho, aby tuto politiku dělali malí a střední rolníci sami. Navíc ti, kteří ztratili půdu, budou ve vesnici překážet, a proto musejí být vesnice odstraněni.
V roce 1951 se boj přiostřil. Ukázalo se, že někde přijímali větší sedláky do družstev, což bylo označeno za škodlivou praxi. Větší sedlák, i když prodá pozemek nebo ho předá dobrovolně družstvu, psalo se ve směrnicích, je mnohem nebezpečnější jako člen JZD – nezbavil se totiž svého kapitalistického myšlení, svých vykořisťovatelských zvyklostí. Ministr Ďuriš ve svých pokynech přímo nabádal, aby vesničtí boháči byli vystěhováváni a jejich domy pak využity pro družstevní účely. V květnu 1951 bylo rozhodnuto, aby vodítkem pro určení charakteru vesnického boháče bylo vlastnictví někdy již 8-12 ha a za vesnické boháče měli být považováni i menší vlastníci půdy, pokud při tom byli hostinskými, mlynáři, zahradníky, řezníky nebo obchodníky. Navíc bylo nařízeno, aby byla kategorie vesnických boháčů rozšířena i o osídlence pohraničí, kteří si zabrali nejlépe vybavené usedlosti po vysídlených Němcích. A bylo to.

Od 1. srpna 1950 do konce 1. čtvrtletí 1951 bylo potrestáno 48 485 rolníků. Z toho 82,05 % tvořili rolníci s majetkem pouze do 20 ha. Měsíčně bylo trestáno v průměru 2223 rolníků, v 1. čtvrtletí 1951 se průměr vyšplhal až na 5367 potrestaných rolníků měsíčně. Mezitím byla řada rolníků souzena ve velkých procesech soudních. Protože soudy vynesly v 17 % dokonce tresty pouze podmíněné, byla provedena celostátní instruktáž justice o tom, co dělají v boji proti boháčům špatně. Výsledky to přineslo. Například prokurátoři a soudci kraje Liberec si dali závazek, který poslali ÚV KSČ s tím, že budou ještě důsledněji odhalovat a trestat rozbíječe budování naší socialistické vesnice. Současně byla zahájena akce zbavit nejmladší selské pokolení možnosti odborného vzdělání. Tehdy v roce 1951 se zemědělští studenti ještě postavili na odpor a „protože byla akce špatně připravena“, byla odložena a uskutečnila se o rok později. To byla již připravena „dobře“.
Současně byla provedena čistka justice. Byly vyškoleny tzv. rychlokvašky (totéž bylo za Husáka po roce 1970) a již v roce 1951 ovládali tito „absolventi“ 50 % okresních prokuratur, na Slovensku dokonce 67 % a 84 % krajských prokuratur a na Slovensku 100 %. Všechno bylo málo. V listopadu 1951 začala akce kulak.
Podstatou akce kulak bylo masové vysidlování a přesidlování nepřátelských rolníků-kulaků. Přišlo i na studenty. V lednu 1952 bylo vyloučeno ze studia 505 žáků (z toho 350 do 18 let), Zdeněk Nejedlý dostal za úkol vyčistit i vysoké školy od „vesnických boháčů a městské buržoazie“. V prosinci 1952 bylo vyloučeno 133 vysokoškolských studentů v rámci třídního boje. Akce pokračovala. Koncem roku 1952 bylo vystěhováno 193 selských rodin. V prvním čtvrtletí již 356 rodin. V dubnu a v červnu 618 rodin. Byli stěhováni všichni. Děti, i sedmdesátiletí rodiče kulakovi. Vše ale probíhalo v naprostém utajení. Tedy mělo probíhat. Některé akce volaly do nebe. Ve Velkých Heralticích na Opavsku byli přestěhováni na státní statek staří rodiče (67 let) a žena kulakova ve vysokém stupni těhotenství a s třemi dětmi od 2-5 roků. Kulak sám byl pochopitelně zavřen. K 19. srpnu 1953 bylo konfiskováno asi 2000 kulackých usedlostí a současně došlo k přesídlení přibližně stejného počtu kulackých rodinných celků (hlášení z ministerstva vnitra na ÚV KSČ).

Po krátkém zaváhání (nespokojenost obyvatelstva ukonejšená snižování cen) se pokračovalo. Jen na Slovensku bylo od 1. 7. 1954 do 31. 8. 1955 trestně stíháno 4641 rolníků. Akce pokračovala. V roce 1956 prohlásil A. Novotný, že u nás stále ještě zbývá jediná vykořisťovatelská třída - kulactvo, ale ta že je nyní zbavena možnosti škodit. XI. sjezd KSČ v roce 1958 se znovu usnesl na nutnosti likvidace kulactva jako třídy. Mezitím zabavené zemědělské usedlosti chátraly. Proto bylo přijato opatření k odstraňování ruin. Vše muselo být vymazáno nejen z paměti lidí, ale i z paměti krajiny. To se psal rok 1960. Ještě v roce 1958 bylo označeno za kulacké (tedy s nutnosti zlikvidovat) 6254 usedlostí s výměrou v průměru 18 ha, což bylo pouze 1,5 % celkové výměry Československa. Ale i to bylo třeba odstranit.
Současně je třeba poznamenat, že bylo kompletně zlikvidováno zemědělské družstevnictví, které v první republice patřilo ke špičkovým systémům.

K 1. lednu 1991, ještě před majetkovými restitucemi, bylo v České republice pouze 1142 soukromých zemědělců s průměrem 7,49 ha na jedno hospodářství. To byli ti, které autor charakterizuje takto: V soukromém hospodaření pokračovali jen zatvrzelí jednotlivci, kteří ve velmi ztížených a skromných podmínkách vzdorovali mocenské převaze režimu a s maximálním fyzickým a psychickým nasazením, výlučně vlastními silami a s minimem finančních prostředků, mechanizace apod., udržovali tradice svých předků. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech představovala soukromá selská hospodářství jen malé izolované ostrůvky vytěsněné většinou na samý okraj zkolektivizovaného katastru JZD a JRD, případně státních statků. Selský stav byl ve druhé polovině výrazně zredukován a oslaben, nikoliv však zcela zlikvidován a vykořeněn.
Takže soumrak? Jistě – staletá tradice selského stavu nezmizela, neboť mnozí potomci dávných selských rodů se na vesnici v devadesátých letech vrátili. Třídní boj proti vesnickým boháčům však nebyl záležitostí nějakých padesátých let. Byl promyšlenou totalitní metodou uplatňovanou vlastně neustále. Mnozí jeho organizátoři jsou stále ještě mezi námi.

Kdo ví o tom něco, ať vypráví dětem.

Hrozné české dějiny. Co je to komunismus. Totalita.

Bilance. Kdo to v naší společnosti soustavně a cílevědomě vyvolává strach a nenávist? Boj dobra se zlem je trvalý zájem a aktivita skutečného lidství.

Praha (od Helena S.)

Kdo to v naší společnosti soustavně a cílevědomě vyvolává strach a nenávist?

Kdo stále, ať už podprahově nebo zcela "na solar", ze všech problémů (a ony objektivně existují!) viní společenství demokratických států, mezi které jsme tak toužili patřit a dlouhá léta nám to bylo násilím odepřeno? Mimochodem: smí se do nich ještě zahrnovat i USA nebo je to už jednou provždy nová "říše zla" a všeho špatného futrál?

Kdo vytváří neustále nějaký obraz záludného zavilého nepřítele, který nemá nic jiného na práci, než srazit na kolena naši bohabojnou zemi tak oplývající mlékem a strdím? A co je cílem této "masáže strachem?" Kdo za ní stojí? Jaké má ambice? Co je alternativou?

Pár otázek na weekend. Když už je venku taková mlha...


Martin Stropnický, sociální sítě




Poznámka: Boj dobra se zlem je trvalý zájem a aktivita skutečného lidství.

Doplňovačka není tajenka kdo vyhraje v české hlouposti? Kapustičky a deprivanty počítáme zvlášť.

Jeden z mnoha stupňů v Česku

Deprivační stupnice

stupeň blbosti.........1 huml
stupeň zbabělosti....1 sobotka
stupeň trapnosti......1 zeman

prosím doplňujte...

Zdroj: sociální sítě FB, skupinová hloupost (groupthink)



#redcardforZeman

U novinářů je to stejné. Měli by hlavně věřit ve smysl žurnalistiky

Mexico - Teotihuacan

Donesl se mi dnes názor, že prý nejlepší novináři jsou původně právníci a ekonomové. Chápu v tom to oprávněné postesknutí nad výukou žurnalistiky v naší zemi. Studenti v našem oboru se učí na školách spíše naši práci kritizovat než ji profesionálně zvládnout. Dovolil bych si ovšem ještě nabídnout jiný pohled: Nejlepší novináři jsou ti, kteří si něco myslí o světě, mají odvahu čest a také mají rádi žurnalistiku.

Ptal jsem se jednoho kněze, co je důležité, aby byl člověk dobrý kněz. On mi řekl: "Měl by hlavně věřit v Boha". A u novinářů je to stejné. Měli by hlavně věřit ve smysl žurnalistiky.

Pavel Šafr

Vývoj českého humoru

Sen o svobodě - Harley Davidson

Strašidlo číhá na východě

Pravý český vtip z jisté doby, ale stále platný. Východ přináší zlo. To blbec potřebuje. Shodí totiž vše co je zdravé dobré a prospěšné pro lidstvo. A že těch trubků je...davy hlupáků žijí a škodí.
Z hlupáků je nejhorší deprivant - ten ovšem není hloupý, bývá dokonce inteligentní co je horší, je poškozený ve ve své osobnosti a škodí kudy chodí...

- Co bys dělal, kdyby se otevřely hranice na západ?
- Vylezl bych si na vysoký strom, aby mě neušlapaly ty davy
- A co kdyby se otevřely hranice na východ?
- No to bych si musel vylézt na nějaký ještě mnohem vyšší strom
- Proč??
- No abych dobře viděl na toho blba, co by tam šel...

Takový je život, řekl klaun a se slzami v očích si namaloval úsměv...

A demokracie jim to umožní....

Ta lehkost psaní s humorem a pozitivním vtipem

Vybraný dobrovolník jde otestovat klukům dosud nejasný výraz

V prastarém vtipu číšník účtující hostovi oběd si zároveň mumlá názvy jednotlivých zapisovaných položek:

- Tak to máme polévku dvacetpět korun, svíčkovou s knedlíčkem stodvanáct korun, minerálka dvaadvacet korun, jeslitopude dvac... 
- Jaký jeslitopude?! přeruší ho rázně host.
- No tak to nepude.
Zkouškám podobného typu se říká test, pokusný balónek, sonda vypuštěná před akcí naostro. V uvedeném příkladu testoval číšník hostovu pozornost a kupní sílu. Nádherná scéna z filmu Knoflíková válka zachycuje testování síly a mohutnosti nadávky. Vybraný dobrovolník jde otestovat klukům dosud nejasný výraz, ty impotente! Rasance uštědřené facky přesvědčila všechny o neobyčejně vysoké hodnotě použitého oslovení.

Čas letních prázdnin pocukrovaný navíc velkolepou podívanou na olympijský cirkus a kšeft s komoditou, která kdysi bývala sportem, dává možnost testovat i rizikové varianty probíhajících vládních „reforem“ bez většího nebezpečí. (Pamatuju si na povzdech jednoho vysokého takysportovního komunistického funkcionáře: Kdyby tam – mistrovství světa v něčem – byli naši kluci, tak by si nikdo ani nevšim, že jsme zdražili.) U nás teď byly v krátké době vypuštěny čtyři balonky:
- odvolání jediného (alespoň pro část obyvatel) důvěryhodného ministra Pospíšila;
- spuštění nefunkčního registru motorových vozidel;
- vládní návrh na zvýšení platů ústavních činitelů;
- prohlášení ministra spravedlnosti, že na místo státního zástupce vypíše výběrové řízení (příště už to bude losovačka?).

Vláda nás oslovila o několik kalibrů silnějším výrazem, než je impotent. Nenacházeje přiměřeného a současně publikovatelného komentáře, půjčuji si od Karla Poláčka text zápisu z deníčku pana Kebrleho: „Viděl jsem výrostka na střeše. Jak se události vyvinou?“
Lze usuzovat, že vláda počítá s tím, že naši kluci (i naše dívky) v Londýně budou. Nebo také s reprízou děje zachyceného lidovou tvořivostí koncem osmdesátých let:

Soudruh první tajemník KSČ si svolal lid na Staroměstské náměstí a oznámil, že maso není a nebude, hajzlpapír není a nebude, v sobotu že se bude pracovat a benzin podraží na dvojnásobek. Projev zakončil výzvou, a teď mi všichni můžete políbit pr...! stáhl si kalhoty a otočil se ke shromážděným příslušnou tělesnou oblastí. Když se dlouho nic nedělo, otázal se jednoho ze svých podržtažků, co lid na náměstí dělá. Dostalo se mu stručné odpovědi: „Řadí se po okresech.“

Zdroj: MUDr. Radkin Honzák psychiatr a psychosomatik 

Poznámka: Pokud někomu fejeton nestačí nebo neporozuměl (to se může stát) - skočte si na stránku SKVĚLÝ DOMOV!

Národe český, hrabe ti?

Václav Havel v pivovaru sociálně spravedlivě

Národe český, hrabe ti?

Neumím si 20 % pro KSČM a 37 % pro ČSSD vysvětlit jinak, než že spousta lidí jede na nějakých tvrdých drogách (tipuju, že se ta droga jmenuje sociální dávky).

Vidím to na emigraci.
-
Sakra rudé sociální tvrdé drogy, hloupost (stupidita), závist, post rudý syndrom (nakrást a likvidace inteligence) sociální patologie (deprivace) a tak dále...část z toho je cílená manipulace u prostých důvěřivých...a slušných lidí

. Levičáci slíbí lidem v překladu více peněz za jinak stejných podmínek a lidi se jich už nezeptají, odkud se ty peníze navíc vezmou.
Tady pořád spousta lidí věří tomu, že za socíku bylo školství a zdravotnictví zadarmo, protože se u doktora neplatilo, ani školné neplatili. A chtějí to vrátit.
Obliba socialismu v Evropě stoupá, ve Francii je teď jeden ze 2 hlavních prezidentských kandidátů z přímo socialistické strany, oni se už ani nepojmenují sociální, ale přímo socialistická.
EU se nám z původního spolku pro hospodářskou spolupráci změnila [přijetím evropské ústavy známé spíše pod názvem Lisabonská smlouva] na socialistickou federaci a většině se to líbí, protože většina je pro. Ještě víc než levičáků se bojím vlády tupců, kteří prostě škrtem pera odstavují jaderné elektrárny a dělají další totální kraviny. Pohřbívají vědecko technický pokrok a tím celou moderní civilizaci.

Poznámka: kam s inteligenci a schopnými a proto nebezpečnými? Okrást a udělat z nich kotelníky topiče a nádeníky v pivovaru?

Zdroj: část z debaty na sociální síti G+

Sedm statečných a dabing Jiří Lábus a spol.

Jen dva stateční

Kdo zná, ten ví...bez komentáře. Video dabuje Jiří Lábus a spol.

Hloupost je věčná a neodlétá do teplých krajin. Jen vlaštovka se vrací každý rok domů kde hnízdí na venkovských staveních a chlévech, tam nalézá hojnost much. Alespoň je užitečná!

Hirundo rustica - Vlaštovka

Vlaštovka obecná - Hirundo rustica
Včetně dlouhého, hluboce vidlicově vykrojeného ocasu je vlaštovka asi 18 cm dlouhá, má štíhlé, aerodynamicky stavěné tělo a relativně dlouhá zašpičatělá křídla. Je tedy výborně přizpůsobena pohybu ve vzduchu, létá rychle, obratně a přímočaře. Při pohledu shora se hřbetní strana blyští kovově namodralým leskem černého peří, zdola zasvítí bělavá břišní strana s červenohnědým, černě lemovaným hrdlem. Skvrnu stejné barvy má vlaštovka i na čele. Na ocasních perech před koncem ocasu najdete řadu bílých skvrn. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Samečka lze odlišit jen podle delších ocasních per. Prachový šat tvoří dlouhá šedá pera a mláďata jsou na svrchní straně i hrdle zbarvena matněji.
Hlavním rozdílem od příbuzné jiřičky tedy je červené hrdlo a čelo. Jiřička má také ocas jen lehce vykrojený, celou spodní stranu čistě bílou a má bílou skvrnu nad ocasem, tedy na partii nazývané kostřec.

Vlaštovka 
Dorůstá délky až 18 cm, na hrdle pod zobákem a na čele je zbarvena tmavočerveně, na hřbetě je černá s modrým leskem, na břiše bělavá. Má krátký a do široka otevíratelný zobák umožňující lapání hmyzu v letu, protože koutky zobáku sahají až k očím. Nohy má krátké, prsty slouží jako kormidlo. Rychle létá.
Jejím domovem jsou otevřené krajiny Evropy, Asie, severní Afriky a Severní Ameriky. Je tažný pták, na zimu odlétá do rovníkové a jižní Afriky, na jaře se vrací koncem března nebo začátkem dubna pravidelně do svého starého hnízda.
Živí se hmyzem, který loví v letu, proto za dlouho trvajících dešťů trpí hladem.
Hnízdí na venkovských staveních a chlévech, kde nalézá hojnost much. Hnízdo lepí z hlíny promíšené slinami, podobá se otevřené čtvrt kouli, je vystláno peřím a srstí. Hnízdí 2 krát, v květnu samice snáší 5-6 bílých vajíček s rudo hnědými skvrnkami, při druhém červencovém hnízdění vyvede 3-4 mláďata. Na vajíčkách sedí jen samice 14-16 dnů, samec pomáhá při krmení. Mláďata po 3 týdnech krmení létají a chytají hmyz. Je ohroženým druhem.
Začátkem srpna se vlaštovky slétávají ve větší hejna a nocují v některých krajích na pravidelných nocovištích v rákosí rybníků.
V září se houfují a později nastoupí dalekou cestu do Afriky, aby tam přečkaly zimu. Odlétají ve dne.

Z vlaštovkovitých se u nás setkáváme ještě s jiřičkou obecnou a břehulí říční.

Jiřička se od vlaštovky rozezná podle ocasu, který není vystřižený, nemá červenou skvrnu a hnízdo je sice čtvrt kulovité, ale uzavřené. Břehule tvarem těla připomíná jiřičku, je však hnědá, hnízdo si vyhrabává v kolmých svazích.

Poznámka! 

Čekáte, že tu bude víc o  hlouposti? Tohle přece už znáte. Začíná to deprivací a končí vzpourou deprivantů. V Rusku tomu říkají jdeme na fašisty: To podle lokální zaostalosti a ideologii. 

Není lépe milovat vlaštovky?

Odleťte také do teplých krajin a svobodných zemí, dokud je čas. Smrdí to tu hloupostí a rudou ideologií trpajzlíků!