 |
| Dobové fotografie velmi smutné jak komunista vyhání lidi z vesnice |
|
Na utajeném jednání předsednictva ÚV KSČ dne 14. října 1948 se
jednalo především o zemědělské politice.
Zachoval se zápis účastníka
tohoto jednání, který konstatuje, že primitivnost nejvyšších státních
představitelů byla přímo otřesná.
Zápotocký jako typický odborář
považoval za nepřítele celou vesnici. Kopecký vysvětloval, že Marx neměl
v otázce zemědělství jasno, avšak Lenin a Stalin věděli, jak na to.
Napřed dát rolníkům půdu a potom je přitlačit do kolchozů... Problém
byl, jak pojmenovat třídního nepřítele. Většinou nechtěli nejdříve
použít nečeské slovo kulak, když Gottwald doporučil výraz boháč.
A
pak šlo již všechno jako na másle. Ve směrnici z 30. května 1950 se
uvádělo, že při slučování pozemků bude třeba vesnického boháče vytlačit
na okraj honů nebo katastrů tím, že jeho půda bude přidělena JZD. Po
přijetí trestního a soudního zákona v roce 1950 dostávaly příslušné
krajské a okresní výbory KSČ tajné instrukce, jak zákon uplatňovat.
Byly
vytvořeny trestní komise, které
„budou rozhodovat zejména o trestech odnětí svobody, které budou vykonávány v táborech nucené práce...“.
Okresním výborům KSČ bylo uloženo nadále omezovat vesnické boháče, ale
dosáhnout toho, aby tuto politiku dělali malí a střední rolníci sami.
Navíc ti, kteří ztratili půdu, budou ve vesnici překážet, a proto musejí
být vesnice odstraněni.
V roce 1951 se boj
přiostřil. Ukázalo se, že někde přijímali větší sedláky do družstev, což
bylo označeno za škodlivou praxi. Větší sedlák, i když prodá pozemek
nebo ho předá dobrovolně družstvu, psalo se ve směrnicích, je mnohem
nebezpečnější jako člen JZD – nezbavil se totiž svého kapitalistického
myšlení, svých vykořisťovatelských zvyklostí. Ministr Ďuriš ve svých
pokynech přímo nabádal, aby vesničtí boháči byli vystěhováváni a jejich
domy pak využity pro družstevní účely. V květnu 1951 bylo rozhodnuto,
aby vodítkem pro určení charakteru vesnického boháče bylo vlastnictví
někdy již 8-12 ha a za vesnické boháče měli být považováni i menší
vlastníci půdy, pokud při tom byli hostinskými, mlynáři, zahradníky,
řezníky nebo obchodníky. Navíc bylo nařízeno, aby byla kategorie
vesnických boháčů rozšířena i o osídlence pohraničí, kteří si zabrali
nejlépe vybavené usedlosti po vysídlených Němcích. A bylo to.
Od
1. srpna 1950 do konce 1. čtvrtletí 1951 bylo potrestáno 48 485
rolníků. Z toho 82,05 % tvořili rolníci s majetkem pouze do 20 ha.
Měsíčně bylo trestáno v průměru 2223 rolníků, v 1. čtvrtletí 1951 se
průměr vyšplhal až na 5367 potrestaných rolníků měsíčně. Mezitím byla
řada rolníků souzena ve velkých procesech soudních. Protože soudy
vynesly v 17 % dokonce tresty pouze podmíněné, byla provedena celostátní
instruktáž justice o tom, co dělají v boji proti boháčům špatně.
Výsledky to přineslo. Například prokurátoři a soudci kraje Liberec si
dali závazek, který poslali ÚV KSČ s tím, že budou ještě důsledněji
odhalovat a trestat rozbíječe budování naší socialistické vesnice.
Současně byla zahájena akce zbavit nejmladší selské pokolení možnosti
odborného vzdělání. Tehdy v roce 1951 se zemědělští studenti ještě
postavili na odpor a
„protože byla akce špatně připravena“, byla odložena a uskutečnila se o rok později. To byla již připravena
„dobře“.
Současně byla provedena čistka justice. Byly vyškoleny tzv.
rychlokvašky (totéž bylo za Husáka po roce 1970) a již v roce 1951
ovládali tito „absolventi“ 50 % okresních prokuratur, na Slovensku
dokonce 67 % a 84 % krajských prokuratur a na Slovensku 100 %. Všechno
bylo málo. V listopadu 1951 začala
akce kulak.
Podstatou
akce kulak
bylo masové vysidlování a přesidlování nepřátelských rolníků-kulaků.
Přišlo i na studenty. V lednu 1952 bylo vyloučeno ze studia 505 žáků (z
toho 350 do 18 let), Zdeněk Nejedlý dostal za úkol vyčistit i vysoké
školy od „vesnických boháčů a městské buržoazie“. V prosinci 1952 bylo
vyloučeno 133 vysokoškolských studentů v rámci třídního boje. Akce
pokračovala. Koncem roku 1952 bylo vystěhováno 193 selských rodin. V
prvním čtvrtletí již 356 rodin. V dubnu a v červnu 618 rodin.
Byli
stěhováni všichni. Děti, i sedmdesátiletí rodiče kulakovi. Vše ale
probíhalo v naprostém utajení. Tedy mělo probíhat. Některé akce volaly
do nebe. Ve Velkých Heralticích na Opavsku byli přestěhováni na státní
statek staří rodiče (67 let) a žena kulakova ve vysokém stupni
těhotenství a s třemi dětmi od 2-5 roků. Kulak sám byl pochopitelně
zavřen. K 19. srpnu 1953 bylo konfiskováno asi 2000 kulackých usedlostí a
současně došlo k přesídlení přibližně stejného počtu kulackých
rodinných celků (hlášení z ministerstva vnitra na ÚV KSČ).
Po krátkém zaváhání (nespokojenost obyvatelstva ukonejšená snižování
cen) se pokračovalo. Jen na Slovensku bylo od 1. 7. 1954 do 31. 8. 1955
trestně stíháno 4641 rolníků. Akce pokračovala. V roce 1956 prohlásil A.
Novotný, že u nás stále ještě zbývá jediná vykořisťovatelská třída -
kulactvo, ale ta že je nyní zbavena možnosti škodit. XI. sjezd KSČ v
roce 1958 se znovu usnesl na nutnosti likvidace kulactva jako třídy.
Mezitím zabavené zemědělské usedlosti chátraly. Proto bylo přijato
opatření k odstraňování ruin. Vše muselo být vymazáno nejen z paměti
lidí, ale i z paměti krajiny. To se psal rok 1960. Ještě v roce 1958
bylo označeno za kulacké (tedy s nutnosti zlikvidovat) 6254 usedlostí s
výměrou v průměru 18 ha, což bylo pouze 1,5 % celkové výměry
Československa. Ale i to bylo třeba odstranit.
Současně
je třeba poznamenat, že bylo kompletně zlikvidováno zemědělské
družstevnictví, které v první republice patřilo ke špičkovým systémům.
K 1. lednu
1991, ještě před majetkovými restitucemi, bylo v České republice pouze
1142 soukromých zemědělců s průměrem 7,49 ha na jedno hospodářství. To
byli ti, které autor charakterizuje takto: V soukromém hospodaření
pokračovali jen zatvrzelí jednotlivci, kteří ve velmi ztížených a
skromných podmínkách vzdorovali mocenské převaze režimu a s maximálním
fyzickým a psychickým nasazením, výlučně vlastními silami a s minimem
finančních prostředků, mechanizace apod., udržovali tradice svých
předků. V šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech představovala
soukromá selská hospodářství jen malé izolované ostrůvky vytěsněné
většinou na samý okraj zkolektivizovaného katastru JZD a JRD, případně
státních statků. Selský stav byl ve druhé polovině výrazně zredukován a
oslaben, nikoliv však zcela zlikvidován a vykořeněn.
Takže soumrak? Jistě – staletá tradice selského stavu nezmizela, neboť
mnozí potomci dávných selských rodů se na vesnici v devadesátých letech
vrátili. Třídní boj proti vesnickým boháčům však nebyl záležitostí
nějakých padesátých let. Byl promyšlenou totalitní metodou uplatňovanou
vlastně neustále. Mnozí jeho organizátoři jsou stále ještě mezi námi.
Kdo ví o tom něco, ať vypráví dětem.
Hrozné české dějiny. Co je to komunismus. Totalita.