 |
| A SKRYTĚ PIJE |
Je dětinsky mstivý. Lže jako když tiskne. Mluví, co mu slina na jazyk přinese.
Miloš Zeman je ztělesněním všech předpokladů, které potřebujete k vítězství nad fungujícím lidským mozkem.
Je narcistní a zakomplexovaný, jako pubertální dívka. Je dětinsky mstivý. Lže jako když tiskne. Mluví, co mu slina na jazyk přinese. Nikdy se za nic neomlouvá, ani když se mýlí, ani když dělá hrubé chyby, ani když zapříčiní společenské a diplomatické katastrofy. Je zákeřný a hádavý jako manželka nevěrného muže.
Vždycky řekne, že právě tohle přece říkal a nikdy se tedy nemýlil, ať myslel cokoli. Otočí názor během jediného dne a drží opačný kurz stejně fanaticky jako ten předchozí. Dnes Šavel, zítra Pavel.
Mluví velmi špatně rusky a velmi špatně anglicky. Mluví velmi špatně. Je na to hrdý.
Je agresivní a lascivně útočný k ženám. Je agresivní k jakýmkoli minoritám, které se nebrání, kromě Židů, kterých se ovšem bojí. Rád dělá pokleslé vtipy, kterým se sám směje. Mnohdy dost pokleslé. Podlézá tomu nejnižšímu, co máme v sobě genetického pro případ války: našim pudům. Ví, že jeho publikum se tolik bojí nejisté budoucnosti a cizáků „tam venku“, že bude jeho buranství považovat za znak mužnosti a odvahy. Je to rasista. Je to misogyn. Mluví o znásilňování žen se spikleneckým pochichtáváním v parlamentu, jako by šlo o českou tradiční hodnotu.
Dovede říci v hlavním vysílacím čase do nejsledovanější stanice slovo „kunda“ a dostat se tak na deset dní mezi nejdiskutovanější témata a osoby v české politice. Opije se na ruské ambasádě do němoty a nechá tiskového mluvčího urážet všechny, kterým se nelíbí, jak přemáhá nutkání zvracet při obřadu u českých korunovačních klenotů.
Jako první vyzkoušel metodu Gaslightingu, když křivě obvini zesnulou legendu české žurnalistiky Ferdinanda Peroutku, (vězněného v nacistickém koncentračním táboře Dachau a Buchenwald) z obdivu k Hitlerovi. Donutil české žurnalisty studovat historické prameny o Peroutkovi a ujistit se, že se nezbláznili a že nic nepřehlédli. Podlézá americkému prezidentovi obscénním způsobem. Píše mu, že se cítí být „českým Trumpem“. Nutí naší diplomacii, aby se spojila s Bašárem Asadem, který prý dokáže zajistit mír. Vybízí Putina v Číně, aby společně zlikvidovali všechny novináře. Dá milost nájemnému vrahovi jen proto, že může. Utvrzuje celý pozorující svět v domnění, že tento král Ubu je svým proruským národem milován a že všichni Češi jsou jako on – pro ně musí být demokracie a NATO opravdu škoda.
Život s prezidentem, který není svým vlastním pánem, je jako nedobrovolná jízda na řetízkovém kolotoči nebo na horské dráze. Nejprve je to sranda. Lidé se smějí a něco volají, uletí vám klobouk, pak dostanete ránu do hlavy, prožíváte hněv a stud, občas je vám na zvracení a pak už jen tiše doufáte, že ten zlý sen brzy skončí a vy se probudíte. Rozhodně ale nemáte sílu něco proti té odstředivé síle podniknout, takový vichr událostí se roztočí, že vás to přibije do sedadla. Tohle je princip hybridní války, když neumíte správně bojovat.
(z připravované knihy "Zapomenutá zbraň)
Alexandra Alvarova, sociální sítě
