Právě ta banda líných a blbých zlodějských neumětelů se neustále ohání pojmy národ, národní zájmy, obrana hranic, láska k vlasti a podobnými pitomostmi.

Vlastenectví

Vlasta Burian, král komiků

má jednu velmi podstatnou nevýhodu – lehce, pro mnohé zcela nerozeznatelně přechází v nacionalismus.
 Jakýkoli patriotismus vyvyšující vlastní národ (etnikum, obyvatelstvo) nad ostatní je nacionalismus a přispívá ke xenofobii a vyúsťuje v nepřátelské jednání k jinému etniku.

To ostatně vidíme na každém kroku, vychvalování zlatých českých ručiček, našich českých potravin a jiných výrobků a hanění cizího a cizáků. Jenže například název "Zlatá ulička" na pražském Hr...adě pochází od volně tam tekoucích fekálií. Není to se zlatými českými ručičkami podobné?
Samozřejmě že se tu vyskytovali a vyskytují mimořádně nadaní jedinci kteří hodně dokázali a dokazují, ale mají snad ti ostatní kteří toho moc neumí na tom nějaký podíl, protože jsou také Češi?


Právě ta banda líných a blbých zlodějských neumětelů se neustále ohání pojmy národ, národní zájmy, obrana hranic, láska k vlasti a podobnými pitomostmi.
Může být někdo tak nepříčetný, že by se postavil do jedné řady s Grebeníčkem, Klausem, Okamurou, nějakými zločinci a deprivanty protože ti jsou také součástí národa? 

A národ? Co to vlastně je? Není to snad jen množina navzájem nepřátelských skupin mluvících stejným jazykem?
Vlastenectví je vlastně záporný fenomén, naprosto postačí korektní vztah k zemi, kde člověk žije.

Jindřich Čech, sociální sítě

Žil jsem stovkami životů. Můj věk se čítá na staletí. Noci i dny, celá léta

Herec

Z pekla štěstí

Žil jsem stovkami životů. Můj věk se čítá na staletí. 
Noci i dny, celá léta - ó blažené vzpomínání. Kolik těch lidských osudů jsem procítil, prožil, protrpěl už ani nevím … když zavřu oči abych nic neviděl, když ve spánku naslouchám té vzdálené hudbě. Připadám si jak generál při slavnostním defilé. A jsem na koni – jak by ne. Zástupy je třeba přehlédnout jedním pohledem a pak jak jdou s každým jen slůvko prohodit, zrakem pohladit, žít ty kouzelné chvíle.

Ó lidský život je pestrý. 
Má skrytá propadliště, zborcené plochy naděje, má strmé srázy a výšiny z nichž je blíž ke hvězdám. Má temná bludiště v nichž se zoufale zmítáš sem a tam má i slunné dny v nichž se hřeješ rozkoší s celou stupnici větrů od vánku po vichřici. Víš co je hrdinství co podlost a mrzké kupčení. Znáš zradu a smutná loučení, víš, co je radost, co je žal a bolest zármutku.

Víš, že stát nemůžeš.
Kdybys jen chvíli zůstal stát, zřítíš se střemhlav ze skály zpět za zvuku řinčivých kastanět. Zatím co proud před tebou se rve s vichřicí a burácí do dálky.

Ó lidský živote velký jsi ve svém zrození i ve chvíli zániku kdy se srdce chvěje a dlouhý čas živí vzpomínka vzpomínku. Povahy lidí – to je velká věc. Co člověk – to vzácný unikát. Co role – to odkrytí jednoho z tisíců tajemství jimiž život pulsuje a zpět se už nevrací …
Já vše jsem již hrál

Z nové sbírky Petra Flejberka „Neklamná znamení“

Ženskost je, myslím, něco úplně jiného. Pocit, víra a odvaha.

U splavu řeky Otavy lze zachytit obrázek
 ŘEKY I DÍVKY FOTOGRAFKY, verše i píseň.....

Kam se poděla ženskost?

Říkala mi onehdy velmi milá a hezká slečna, „nebudu si přeci kupovat boty, protože nějak vypadají. Rozhoduje, jestli se mi v nich dobře chodí. Fakt mi jedno, jestli se zrovna nosí. Nechci bejt jako spolužačky, který se potácí na podpatcích tak, že z nich málem spadnou, a výstřihem je jim vidět až na kolena.“ V duchu jsem zatleskala. „Je přeci důležitý, jaká jsem, ne co mám na sobě,“ dodala větu jako z motivační knihy. Pravdu máš děvče, pomyslela jsem si. Jenže…
Jenže tohle je jen jedna její strana. Ta, která, není-li doplněna a držena druhou, může se bortit.
Řeči o kráse uvnitř jsou hluboce pravdivé. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že opravdu krásní jsou lidé moudří a dobří.
 Jako by je tyhle vlastnosti rozsvěcely zevnitř, teprve když chytí tvář a gesta jejich odlesky, budou pěkní tak, že před nimi padnete na zadek, zamilujete se, nepřestanete obdivovat… Naopak dokonale krásné obličeje i těla bez dobroty a rozumu na mě vždycky dělala dojem opuštěného sálu, kde je zhasnuto, sem tam se válí odpadek, všechno je zastřené, bez radosti, bez krve. Přestože design je dokonalý, schází paprsek, který by vzkřísil studené a mrtvé.

Jenže podobně jako je lichá krása bez ducha, můžou být poněkud vedle i řeči o vnitřní kráse spojené s pohrdáním vším venkovním.

Držela jsem před tou krásnou holčinou v ruce šmrncovní boty, které dělají i bez podpatků laní nohy a sexy kotníky. „A co je špatného na tom být trochu ženská? Ženskost není hřích,“ utrousila jsem nesměle. Pán Bůh nás tak stvořil, muže mužského a ženu ženskou. Kdyby to takhle nechtěl, možná bychom všichni vypadali jako nálevníci, hlemýždi nebo mloci například, běželo mi hlavou. Jenže nevypadáme. Ženy mají prsa a boky a umí se v nich krásně vlnit, když chtějí. A muži umí ty boky chytit tak, že se hlava točí víc než nůž ponorného mixéru. Je na tom něco špatně? Nahlas jsem ale řekla jen, „mizí harmonie, zdá se mi.“ Podívala se na mě nechápavě, „jak harmonie, proboha, souvisí se sandály?“

Ženy vypadají a chovají se občas jako muži a muži vypadají a chovají se občas jako ženy. Ženy nosí trekkové boty, tenisky a další cosi, co nohy víly ponižuje na pouhý výrobní prostředek. Muži se neváhají nazout do špičatých botiček s flitry. Takhle to souvisí se sandály, pomyslela jsem si.
Začali jsme totiž vrtat do nádherné rovnováhy, která je tu od věků, a trochu ji nabourali.
Vyměnily jsme ženskost za praktičnost, touhu po uznání, dravost, moc jsme si přály, nemám to slovo ráda, emancipaci, až jsme to možná trochu přehnaly. Příslovečné dítě se sice ještě drží okraje vaničky, ale už mu modrají prstíky. Jistě, je bezvadné mít volební právo a možnost studovat, ale je nutné dělat to pokaždé v kalhotách, bezpohlavní košili a s pohrdavým úšklebkem věnovaným svému ženství i jejich mužství? Jak by Yentl ráda natáhla sukni! Jenže ta skutečně nemohla, na rozdíl od nás. O motivech mužů nosit kabelky zavěšené na předloktí, nic nevím, jen tak nějak tuším, že by s tím naše emancipace taky mohla mít něco málo společného.

Poztrácely jsme zkrátka ženskost. Takovou tu, co měla v podobě její ryzí esence třeba Adina Mandlová nebo Liz Taylor. Možná ne úplně ztratily, nýbrž zasunuly do spodního šuplíku, ke kterému se skloníme, někdy i s mírným zaklením (vždyť je to tak nepohodlné!), jen párkrát ročně. Přitom právě v něm se skrývají poklady, dvířka zpátky k harmonii. Ženskost totiž poklad je. Samy jsme ho zakopaly, dá to práci odhrabat z něj nánosy balastu a poznat, jestli nám někdo náhodou nepodstrkuje i kočičí zlato. Občas se spleteme a sáhneme po něm. Sukně, které končí téměř v pase, tílka, o kterých se neví, jestli nejsou součástí nočního lehce erotického kompletu, boty, které připomínají koráby, lahve vanilkových voňavek vypotřebovaných během týdne, levná cingrlata, vycpaná ňadra, úsměv pouliční pracovnice a silácký lascívní slovník téže osoby, hysterické pištění a máváním ručičkama s nalepenými nehty, minipejsek strčený v růžové kabele, našité obarvené platinově bílé nebo ebenově černé asijské vlásky s růžovým nádechem. Ženskost? Asi takové kvality jako Dora převlečená za Popelku. Skončila vysypaná zmáchaná uřvaná v ledovém rybníku. Dobrá inspirace.

Ženskost je, myslím, něco úplně jiného. Pocit, víra a odvaha.
Pocit, že dokážu jako žena rozkmitat srdce muže a přijmout ho včetně všeho ostatního do svého těla.
Víra, že krása je dobro, které je nakažlivé.
Odvaha dát pěkně nahlas najevo, že jsem žena. Mám prsa, boky, nohy, vlasy, oči, lásku, něhu, všechno, co se mužům líbí. A taky mám rozum a vím, jak s tím vším zacházet, aby se vrátila harmonie.
Zaklapla jsem sexy sandály zpátky do krabice. Protože jen v nich to fakt není.

P.S. Žen, které neztratily ženskost, je pořád hodně. Mají můj obdiv. Je od koho se učit.

Zdroj: Publikováno se souhlasem autora  Klára Mandausová

Rady pro dívky jak žít a jak se chovat k mužům

...stává se u dětí, že olizují kdeco

Tohle se vyskytlo na netu. Zapomněla jsem u toho zavřít pusu...


Přeposílám:
Ženské DESATERO .. aneb rady, jak žít a jak se chovat k mužům ..

1. Jediný opravdový smysl tvého života je mít rodinu a děti. Vyber si proto někoho, kdo je spolehlivý, slušný, komu se dá věřit a kdo dokáže vydělat peníze a je pracovitý. Nedej na lži ani na naparování nápadníků, ale pečlivě si prohlédni výsledky. Sleduj jak žije, co je to za rodinu, jak je pilný, zda něco dokázal. Netestuj ho, zda je správný princ, ale pozoruj ho, zda dosahuje svých cílů. Kdo si půjčuje, tomu se vyhni.

2. Nikdy nemluv doma o emancipaci a nikdy nezkoušej svého muže, zda bude dělat tvé práce. Místo toho muže povzbuzuj v jeho pracech, jeho aktivitách a ve věcech přinášejících rodině peníze. Pochval vše, co pochválit lze a strhá se pro rodinu a pro tebe.

3. Buď vždy upravená a hezká maximálně jak to jde pro svého muže tak, aby se na tebe těšil, aby na tebe celé dny myslel a aby mu dávalo smysl pro tebe žít. Se sexem nikdy nevydírej, lze lehce škádlit a vytvářet napětí, zda něco bude či nebude, ale uvědom si, že rodina bez chlapa je tragédie a že jediná tvá jistota, aby neodevzdával peníze jinde je to, že pro něho budeš sexuální bohyně ty. A že dostane to co chce. Doma.

4. Vždy si vybírej chlapa, který poznal svého otce a zažil pokud možno nerozvedené rodiče co nejdéle. Všichni ostatní jsou poruchy s pošramoceným vímáním rodiny i sebe a bez přirozených vzorů jak má chlap v rodině fungovat. Pokud se nechceš rozvádět, pečlivě si vyber a prohlídni jeho otce a jeho matku. Pokora před osudem a spořivost s rozvážností jsou základní vlastnosti muže, se kterým jde žít. Ty bys je měla mít samozřejmě také.

5. Pokud dojde v rodině ke konfliktu a neustoupí tvůj muž, ustup ty. Pokud neustoupíš a vyhraješ, přebíráš tím v rodině roli muže a tím i jeho odpovědnost za výsledky, což se ti nikdy nevyplatí. Když naopak ustoupíš, celou odpovědnost za to, co přijde, nese on. A oba to víte.

jediný smysl života mít rodinu

6. Nepřeceňuj lásku. Lze se velmi snadno zamilovat do vybraného muže, stačí tomu dát jen čas. Rozum je víc než láska. Musíš vědět, že se o tebe a o tvé děti ten muž do smrti postará. A musíš vědět, že se mu hodně líbíš. Zda se líbí on tobě není důležité, zvykneš si. Jeho pouto k tobě je tvoje přitažlivost a jeho zodpovědnost až budou děti. Tvé pouto k němu je uznání a vlastnictví "nejlepšího zaměstnance", který maká jen pro to, aby ses měla dobře.

7. Vždy se snaž doma udělat harmonické prostředí a zvládnout co zvládnout máš. Naříkej si kamarádce, ale neobtěžuj s tím nikdy svého muže. Jinak bude chodit jinam nebo se ti bude vyhybat. Domov má být pro muže místem relaxace, dobrého jídla, sexu a setkávání s dětmi. Aby vše probíhalo v jeho přítomnosti zcela hladce je jen tvá starost. Pokud to nezvládáš tak jsi špatná žena a následky přijdou a budou nemilé. Muž by se měl domů vždy těšit.

8. Nevěř tomu, co se píše v novinách a co ti neustále sdělují různé jiné ženy. S muži se nevede válka, ani se s nimi nesoutěží. S muži se manipuluje. Ale musí se to dělat tak, aby muž odcházel šťasten a zmanipulován. Jakýkoliv jiný průběh je tvé selhání. Pokud tě někdo navádí ke konfliktům s tvým mužem potažmo k tvé nespokojenosti, že se v tobě snaží vyvolat pocit křivdy, uvědom si, že ty sama neustále válčíš se všemi ostatními ženami o použitelného a dobrého muže a tak si nenech od sokyň mluvit do toho, jak se k němu máš chovat. Ostatní ženy jen čekají až ty uděláš chybu, aby ti ho přebraly.

9. Soudcem všeho co děláš je jen tvá rodina. Nikdy nepropadni dojmu, že když jsi nešťastná ty, že jsou nešťastné i tvé děti a že musíš věci řešit kvůli nim. Nejlepší řešení všeho je vždy počkat. Život je slzavé údolí

10. Vzdělání má smysl jen tehdy, pokud chceš celý život pracovat. Kariéra a cestování je nesmysl a modla moderních vadných žen, které jsou příčinou toho, že naše civilizace vymírá, rodiny nefungují a všichni, ženy i muži jsou zoufalí. Místo ženy je doma u dětí. Kvalitní žena do práce nechodí. Nemá smysl studovat, pokud nejsi šeredná. Smysl má najít si nejlepšího možného muže a mít s ním děti a zajistit si, že tě neopustí. Ti nejlepší mužové své ženy do práce nikdy za život nepošlou. I když budou kariéristky machrovat, ty budeš mít to, co ony ne. Kupu času a šťastnou rodinu a milujícího muže, který nebude kašpárek hrající si na ženu, ale skutečný živitel rodiny.

(pokud jsi šeredná, dělej kariéru, tam není pomoci, ošklivé ženy to mají těžké).

Rusovláska na fotografii a Ovidius

Rusovláska na fotografii

FELIX, QUI QUOD AMAT, DEFENDERE FORTITER AUDET (Ovidius Lásky)

Šťasten, kdo odvahu má svou lásku statečně hájit...

Po plovárně pochodují s ňadry co trčí jako dráty z traverz

já jsem si jí minule představila, jak sedí…

Když jsem byla malá a nějaká pseudoautorita se chovala strojeně, vždycky jsem si představila, jak sedí na záchodě.

Byl to takový autokurz asertivního nastavení vůči dospělým, který později přešel v nemilosrdnou kritiku. Proč se dospělí nechovají přirozeně jako třeba zvířata?

Na dveře pokoje jsem si napsala fixkou „Nikdo není tím, za koho se vydává“ a s odporem jsem sledovala paničky, jak pomocí dakfejsu sami sebe pozorují v odrazech výloh, jak se komíhají na půlmetrových briketách a po plovárně pochodují s ňadry, co trčí jako dráty z traverz.

A najednou nastal zvrat. Všechno to začalo plakátkem Britney Spears. Můj vnitřní hlas volal: Evičko, copak si dává liška na stěnu doupěte plakát čivavy? Jenže to už jsem byla ve víru holčičích problémů a jejich řešení. Renata chce mít prsa jako Iveta, Iveta chce bejt vtipná jako Pamela, Pamela chce mít kluka jako má Jolana a ta chce mít holku, ale ještě to sama neví, takže to nemusí maskovat.
S pomocí paruk, šminek, nástavců, přiblblých frází, prodloužených nehtů, kérek a photoshopu jsem procházela životem, přičemž život byl jinde. Postupem času přibyl facebook a počítačová hra Diablo a já se přidala k davům v tramvajích, kteří s indiferentním výrazem spěchají domů za svými klíči do alternativních světů.

Pak jsem se stala učitelkou a když jsem se jednou na jehlách z Destroy připlížila za dveře třídy, zaslechla jsem: „já jsem si jí minule představila, jak sedí…“ 

Poznámka: DUX FEMINA FACTI (Vergilius, Aeneis) Žena je původce činu
U Vergilia je míněna kartáginská královna Dido. Jako rčení je užíváno obecně ve smyslu "za vším hledej ženu".

Moudro pro dnešní den Pravdu nelze naučit je to nejcennější věc na světě

Přítel u novinového stánku vždy se zdravým úsudkem jen se zeptat!

Hledání pravdy

Nikoho byste neměli učit, co je pravda, protože pravdu naučit nelze. Měli byste lidem pomoci tázat se. Touha po poznání je obtížná - víra je lehká. Pravdu však nezískáte zadarmo - pravda je nejcennější věcí na světě. Nemůžete ji získat od jiných lidí, musíte ji najít sami.


Osho

Moudro pro tento den

Zlatá včela

Jó, přátelé...život není žádný med, ale stojí za to žít. I když se honí mračna sem a tam...je na co se těšit - a potom, zase se něco povedlo a kus práce vezdejší je hotov. Ta jabloň, co jste dnes zasadili ponese dobré ovoce...a pokud ne, zasadíte jinou, plodnější!



I včelky to ví a my se to teprve učíme!