Žít je tak krásné...Anna a úsměv a vůbec přeji skvělý den ten s úsměvem!

Annu Kurnikovou zde už nehledejte...není tu a nebude!

Pro dnešní den s úsměvem

Anny Kurnikovové - je to nejkrásnější úsměv široko daleko, pokud jste si nevšimli, tato dívka rozdává nejen krásu na všechny strany, ale i široký šťastný úsměv. Úsměv ze srdce, to znamená dar z duše krásné ženy pro každého. Proto její fotografie se budou na stránkách webu často ukazovat.

Naberte energii a sílu Anny - to vám přeji - klišé "šťastná to žena" to snad nepokazí - ten její úsměv, podívejte se ten je přirozený.Vyhněte se blbcům na internetu. A učte se pracovat s informacemi.
Meditace ženy:

V tomhle životě jsem žena.
 V mém příštím životě bych byla ráda medvěd.
 Jsi-li medvěd, držíš zimní spánek. Neděláš nic jiného, než že šest měsíců v jednom kuse spíš.  To bych vydržela.  Než jdeš spát, musíš se pořádně nacpat.
  To bych taky snesla.  Když jsi medvědí holka, tak porodíš své děti ve spánku. A ty nejsou větší než vlašské ořechy a když se probudíš, jsou z nich už správná odolná mláďata k mazlení.  To bych teda určitě vydržela.  Když jsi máma medvěd, tak každý ví, že to myslíš vážně. Ten, kdo by zlobil tvoje mladé, dostane facku. A když tvoje mláďata něco provedou, dostanou taky jednu za ucho.  To bych snesla. Když jsi medvěd, pak tvůj partner OČEKÁVÁ, že ráno budeš vstávat nabručená. OČEKÁVÁ taky, ze máš chlupaté nohy a pořádné špeky. Ano. Myslím, ze budu medvěd!

Krásné je žít zlatá šedesátá léta krásné písně a mládí českého jara

Práce rychlé záchrané služby

Povězme si něco k tomu textu - je jedinečný, dobře poslouchejte přátelé!

Já křídla mít hlídám den, který mi dá tvou tvář...
My dva se přece musíme ještě jednou potkat...víš, já tě nikdy nepřestanu hledat...na této zemi
Touha dobýt vesmír je nesmyslná, vesmír je přece v každém z nás.
Theodor Fontane
Proporce krásy jsou jasné: 100%.

Měl jsem rád růži bílou...a seděla pod borovičkou

Růže bílá...

Měl jsem rád, měl jsem rád růži bílou....
Seděla pod borovičkou

Seděla pod borovičkou,
plakala, že má maličkou.
Kytičku rozmarýnovou
na zahrádce.

Seděla u hranic dříví,
plakala, že jí plesniví.
Kytička rozmarýnová
na zahrádce.

Prosila pana faráře,
že mu jí také ukáže.
Kytičku rozmarýnovou na zahrádce

Den boje za svobodu a demokracii

Václav Havel

Historie a co je svátek 1939 a 1989
Jsou skupiny populace v Česku, co neví nic, žijí jinde ve svém světě spotřeby nebo škola a rodiče mladým nesdělili informace a nevyprávěli. I to je známo.
Den boje za svobodu a demokracii. Na památku události 17. listopadu 1939 se toto datum slavilo od roku 1941 také jako Mezinárodní den studentstva. Proto si toto datum připomínají pamětníci u Hlávkovy koleje v Praze.
Při zakázaných demonstracích 28. října 1939 připomínajících první svátek vzniku republiky bylo těžce zraněno několik účastníků.

Jeden z nich, vysokoškolský student Jan Opletal, 11. listopadu zemřel. O život ale přišel další mladý muž – Václav Sedláček, na jehož památku se zapomíná.
Podrobnosti o jeho životě zůstaly skryté spoustu let a je zvláštní že jako dělník nebyl komunistickou propagandou využit jako hrdina odboje.
Byl to ale právě pohřeb Jana Opletala, který se stal příležitostí pro další vystoupení vysokoškolských studentů proti okupantům.
„Zakázali nám hromadně se zúčastnit pohřbu, na všech fakultách vylepili vyhlášky, na kterých hrozili zavřením vysokých škol. A přece se nás na Albertově sešlo téměř deset tisíc,“ znějí z archivních záběrů hlasy studentů, kterým se podařilo utéct do Anglie.

Příslušníci Veřejné bezpečnosti tvrdě zasáhli 17. listopadu 1989 proti účastníkům studentského pochodu připomínající výročí nacistické represe proti vysokoškolákům. Tato akce vyvolala vlnu rozhořčení mezi československou veřejností a tehdy se ději daly do pohybu. Československo koncem roku 89 dospělo k demokracii a 17. listopad si tak dnes připomínáme jako začátek Sametové revoluce.

 Tenkrát, tenkrát voněl čas.
Velkou touhou okouzlil nás.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a já nevím, proč mlčelas.

A roky daly se
v závratný let,
vraťte se k nám dvěma,
vraťte se zpět.

Tenkrát, tenkrát voněl vřes
a já hledám, dál hledám dnes.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a jak koně, bílý koně
běžel kolem nás.

A roky daly se v závratný let,
vraťte se k nám dvěma, vraťte se zpět.

Tenkrát, tenkrát voněl vřes
a já hledám, dál hledám dnes.
Tenkrát, tenkrát voněl čas
a jak koně, bílý koně běžel kolem nás.

Tenkrát, tenkrát voněl čas. Snila o tom, zda budu někdy tančit, zda pro mě někdy přijde ten vyvolený s kouzelnými slovy:,,,Smím prosit?

Áji je šťastná i na fotografii

A zase pouštím, znovu...A vím, proč...Tato písnička, tento krásný hlas, mě vracejí do času, kdy jsem byla dívkou, skoro dítětem...

Před sebou vidím své rodiče, maminka krásně tančila, byla menší, drobná, tatínek vysoký, zelenooký sportovní, štíhlý typ...
Já stála ,,Tenkrát" opodál, velmi hubená, se silnými skly na ošklivých brýlích, ostříhaná na kluka a snila...Snila o tom, zda budu někdy tančit, zda pro mě někdy přijde ten vyvolený s kouzelnými slovy:,,,Smím prosit?"...Nebyla ve mně závist, jen velká touha být někdy tou, která má tanečníků ,,plný" taneční pořádek...
Snad ta velká touha i snažení, zapomenout na nemoc, způsobila, že jednoho večera jsem stála na tanečním parketu v matčiných slavnostních šifonových šatech a tančila... Tančila celou noc... V nádherných šatech, s dlouhými vlasy, místo brýlí kontaktní čočky a v rozzářených očích radost a očekávání čehosi, co jsem neznala... A na takovou noc nelze zapomenout... Díky,příteli,že jsi mně dal přivonět ke květině, která je v mé ,,kouzelné" skřínce"...
Tenkrát, tenkrát voněl čas a jak koně bílý koně běžel kolem nás...

Můj pohled na svět a o tom co se kolem nás právě děje

Umění záběru a ptačího vzdušného tance

Přišlo Jaro, přátelé...a jsme znovu na cestě oživení aktivity v přírodě.

Ptáci radostně zpívají a rackové řvou na řece. Dobrou noc odzpívá kos, i ráno při úsvitu je pěvecky aktivní, pro ty kdo vstávají brzy. Noční pracanti a spáči vstávají obvykle až k obědu.
Dáme si skvělé video a snímek o radostných ptáčcích v letu...
Samozřejmě sledujeme dění ve světě, poslední zprávy...ale s kritickým nadhledem. Držme si zdravé názory na věc.
At 30s a downy woodpecker lands on my hand!

Josef, Josífek, Pepa, Pepíček, Pepánek

Má mě rád, nemá mě rád...má mě ráda

Naše láska...Pepíček...!
Pepa slaví a hraje přátelům. Náladová videa, písničky zazpívejte si. Kdy se tady můžete zase rozšoupnout. Život je krátký a tvrdý. Co víc k tomu dodat, poslouchejte s Pepíčkem. Video se povedlo!

NINIVEWEBSITE: Pamatujete si jak jste byli naposledy zamilovaní?

Zamilovaný perský kocourek Sammuel

NINIVEWEBSITE: Pamatujete si jak jste byli naposledy zamilovaní?:

"Pamatujete si jak jste byli naposledy zamilovaní?
Vaše srdce bylo v sedmém nebi.
Vaše myšlenky poletovaly na květech štěstí a optimismu jako motýli.
Byl to báječný pocit. Co báječný, skvělý pocit to byl.
A teď si zkuste představit, že to můžete prožívat každý den.
Ano, takto můžete milovat sebe, a vy nikdy nikam neodejdete.
Jakmile jednou najdete lásku sami k sobě, bude s vámi po zbytek života.
Zkuste si vytvořit ten nejlepší vztah ve svém životě…


PROXIMUS SUM EGOMET MIHI (Terentius, Dívka z Anru 636)
Nejbližší sobě jsem já sám (srovn: bližší košile než kabát)"

Den deštivý

Den se točí i krátí...ilustrační foto

Máme ohromnou sílu v dobrých písničkách, přátelé Češi. Nevěříte? Připomenu vám skvělou písničku a ten hlas! Silný a čistý zpěv. Den deštivý šel ulicí...

(Den deštivý) Francis Lemarcque / Vladimír Merhaut - 

Den se krátí (Marjolaine) - Rudolf Pellar

Den deštivý šel ulicí
a spolu s ním tři chlapíci,
šli s kytarou, tou uličkou,
všichni tři svorně s malou písničkou

Den se krátí, a tys šla spát,
dobrou noc a nech si o mě zdát
až mi skončí ten vojny čas
k tobě se vrátím pod okénko zas

Já rukoval, tys mávala, já voják byl, tys čekala,
polibek jen jsem uměl dát
teď vracím se a znám už milovat

Den se krátí, a tys šla spát,
už je blízko ten kdo měl tě rád
Srdce v dlani, na čapce květ,
k tobě se vracím pod okénko zpět

Já deset let, na stráží stál
za deset let se mužem stal,
teď místo lásky toužící
vítá mne déšť co pláče v ulici

Den se krátí a tys šla spát
marně zpívá ten kdo měl tě rád,
příliš dlouhý byl vojny čas
jinému dávno srdce slíbilas

Den deštivý jde ulicí
a spolu s ním tři chlapíci,
kytara v dáli dozněla
a písnička s ní zmlkla docela



Věnováno Evě...

Marie Rottrová

Májové opylení květů

Bezesporu Marie patří mezi naše lásky. Je neuvěřitelně krásná a pozitivní osobnost a zpívá dobře s nádhernými texty. Už jsem o ní psal, vyhledám to znovu a odkážu pro vás.

Zřejmě letos nikde nejsou kytky  


Věnováno Kačce... 

Roman Šebrle

Roman Šebrle idol žen

Pohledný chlapec s charakteristickým chlapským vzhledem. Líbí se ženám. Idol pro zamilování. Modré oči. Řezané rysy.
Sportovec.
Povolání:
atlet - desetibojař
Věk:
37
Datum narození:
26.11.1974
Znamení:
střelec

Roman Šebrle je český atletický vícebojař a olympijský vítěz z roku 2004. Pochází ze sportovní rodiny – jeho otec skákal do výšky a závodně lyžoval, obě babičky cvičily ve spolku Orel a o pět mladší sestra Jana vystřídala atletiku, karate a tenis. Čtrnáct let hrával Šebrle závodně fotbal, ale miloval i atletické závody. Jeho  disciplínou byl skok do dálky. V roce 1992 však sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka a rozhodl se následovat jeho příkladu. Na olympiádu v Sydney 2000 odjížděl již jako jeden z favoritů a ke zlatu mu chyběl skutečně kousek, skončil druhý. Už půl roku po olympiádě se ale stal halovým šampiónem a na jaře 2002 šokoval svět novým světovým rekordem: 9026 bodů! Jako první a dosud také jediný desetibojař překonal Roman magickou hranici devíti tisíc bodů. K tomu přidal evropský rekord v halovém sedmiboji (6420 bodů), první vítězství na Grand Prix a narození potomka. A v roce 2004 zvítězil na olympiádě a stal se populární osobností nejen ve světovém měřítku, ale také v českém prostředí. V běžeckých disciplínách je mu cenným rádcem manželka Eva, bývalá reprezentantka v běhu na 400 a 800 metrů. Po měsících míjení na atletických mítincích spolu začali chodit na Silvestra 1998 a v roce 2002 se jim narodil syn Štěpán. Po obhajobě titulu evropského šampiona v Göteborgu v roce 2006 se stal zároveň prvním desetibojařem, který dokončil 35 závodů s celkovým součtem přes 8000 bodů. Roman Šebrle stále patří ke světové atletické špičce.

Nádhernej chlap, a skvělej sportovec. Skromný člověk, který si na nic nehraje. 

Něco romanticky o lásce potřebuje každý

Cinderella When I Fall In Love

Něco o lásce potřebuje každý, a toto je spíše pohádka a na pohádkový web. Naše sny budiž tedy pohádkové lásku možná nepotkáme nevidíme ji, ale je tu, vím to. A život, ten plyne s časem dál.... 

Nejkratší pohádka na světě

Švédská krása v údivu - Marie Serneholt.

Nejkratší pohádka na světě
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Bylo, nebylo: jednou se zeptalo děvče chlapce:
"Chceš si mě vzít za ženu?"
Chlapec odpověděl: "Ne."

A děvče žilo šťastně na věky věků a chodilo si nakupovat hadry a kosmetiku,
a do divadla, tancovat,
cestovalo, mělo kopu přátel,
pilo Martini a vždy mělo čistý dům a nikdy nemuselo vařit.

BONA FIDES: Investiční zlaté mince Pamětní mince

Jordánsko - Petra detail horniny

BONA FIDES: Investiční zlaté mince Pamětní mince:

"Investiční zlaté mince, mají reálnou cenu zlata (plus poplatky obchodníkovi) a nemají problém s likviditou. Na trhu jich je několik druhů od různých emitentů

 a běžně jsou k dispozici v různých hmotnostech od desetiny unce do jedné unce. Některé dokonce mohou být i sběratelským artiklem.Asi nejznámější investiční mincí je jihoafrický Krugerrand, který se emituje již od roku 1967. Je větší a těžší, protože má jen 22 karátů, ale množství zlata je stejné jako u ostatních mincí. Domácím investorům možná bude nejbližší vídeňský Wiener Philharmoniker, který je k dostání také o hmotnosti 1 000 uncí (přes 31 kg) a dlouhou dobu byl největší mincí. Překonal jej pak kanadský Maple Leaf o hmotnosti 100 kilogramů (vyrobilo se jí pouze pár kusů). Tato mince je zajímavá rovněž tím, že má oproti ostatním 24 karátovým mincím (0,999, resp. 0,9999) větší obsah čistého zlata (0,99999)."

Celý článek čtěte na webu  tady.

Filmové lásky

Lída Baarová 14.9.1914 : 28.10.2000

Lída Baarová se narodila v rodině magistrátního úředníka Karla Babky jako Ludmila Babková. Umělecký pseudonym si zvolila podle otcova přítele, kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
Její sestrou byla dalších z vynikajících českých hereček Zorka Janů. V roce 1924 začala navštěvovat reálné gymnázium po jeho absolvování přestoupila na konzervatoř, kde byla pouze rok a půl. Poté se věnovala pouze práci před kamerou. V 17 letech ji filmaři zlákali, aby hrála ve veselohře ,, Kariéra Pavla Čamrdy ,,. Studenti konzervatoře měli zakázáno filmování a povolen byl jen kompars. Film měl úspěch, ale Lída musela konzervatoř opustit. Příležitostně účinkovala i na Pražských divadelních scénách.
Úspěch měla hned ve svém prvním filmu Kariéra Pavla Čamrdy (1931), a proto si ji filmaři okamžitě oblíbili. Již o rok později hrála s Vlastou Burianem ve veselohře Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). Zahrála si i s mnohými jinými komiky prvorepublikové a protektorátní éry. Ve svém filmu Lidé na kře (1937) jí režisér Martin Frič dal možnost vyzkoušet si vážnější dramatickou roli a ve Vávrově snímku Panenství (1937) se setkala s další velkou herečkou té doby - Adinou Mandlovou.

V českém filmu se naposledy objevila v roce 1941, pak odešla do Itálie. Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.
Šla z natáčení do natáčení v letech 1931 - 1941 měla na svém kontě 31 celovečerních filmů. Za roli komtesy Blanky v komedii Dívka s modrém získala v roce 1940 národní cenu. V roce 1934 si ji německá UFA vybrala do snímku ,,Barkarola,, do hlavní role. Film z ní přes noc udělal hvězdu. Opačné pohlaví vždy úplně uhranula svou krásou. Zahrála si v něm s hercem Gustavem Fröhlichem, který rovněž velmi stál o to, stát se jejím partnerem životním. Přestože se Fröhlich rozvedl, ke sňatku s Baarovou nedošlo. Možná má na Fröhlichovu nezdaru svůj podíl ministr propagandy třetí říše Joseph Goebbels, o jehož vztahu k Baarové se do dneška vedou dohady. Výpovědi a svědectví samotné Baarové o jejím údajném milostném románu s tímto mocným nacistickým pohlavárem se v různých souvislostech rozcházejí a často si protiřečí.
Měla i nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a ve stáří toho velmi litovala. Jako jedinou z českých hereček ji uvádí i slavná Encyklopedia Britannica.

Její krása ji byla osudnou a po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace ve vězení strávila 16 měsíců. Na Štědrý den 1946 byla propuštěna, když nebyla schledána vinnou a osobní vztah nespadal do doby zvýšeného ohrožení republiky. Provdala se za J. Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Rakouska. Hrát nepřestala - Německo, Španělsko , Itálie.
V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalle a žila s ním v Salzburgu. V roce 1972 manžel zemřel a od té doby žila sama.

 Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.

O svém životě prohlásila:,, Byla jsem pošetilá,blbá,slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin". Lída Baarová zemřela v roce 2000 osamělá a plná hořkosti. Pohřbená je v Praze.

U Zborova Zdeničko má. Ta hvězdička už zhasíná, na tebe, miláčku, srdce mé vzpomíná, Zdeničko má.

Zdenička královna Koloběžka první ilustrační foto

Zdeničko má

U Zborova na vršíčku,
vidět je na nebi
jedinou hvězdičku,
Zdeničko má.

Ta hvězdička už zhasíná,
na tebe, miláčku,
srdce mé vzpomíná,
Zdeničko má.

Tvá dušička, jako ptáček,
letí již k nebíčku,
a mě je do pláče,
Zdeničko má.

Jak rád bych chtěl být u tebe,
zlíbat tě tisíckrát,
na cestě do nebe,
Zdeničko má.

U Zborova, tam v zákopech,
z večera usíná,
na retu tichý vzdech,
Zdeničko má.

Proč mi tě jen, zlý osud vzal,
když jsem tě, děvčátko,
nadevše miloval,
Zdeničko má.

Já tobě jen na památku,
pomněnky zasadím,
na naši zahrádku,
Zdeničko má.

Až rozkvete ta kytička,
zlíbám ji na stokrát,
jako tvá očička,
Zdeničko má.


O Zdeničce. Krásná lidová píseň. Znáte celý text? A historii písničky?

Legenda: Když se v roce 1917 rotmistr plukovní hudby z Vršovic, Antonín Nývlt, dozvěděl na bojišti
u Zborova, že mu doma ve Rtyni v Podkrkonoší zemřela tříletá dcerka Zdenička, uložil svůj
žal do písně. Ta se zpívá na melodii jeho bratrance majora Vosičky pod názvem "Zdeničko má"
(U Zborova).
Písničku jsem v originále nesehnal přátelé, kdo ji máte, prosím ozvěte se nebo ji nahrajte na server You Tube.
 Zdeniček je hodně a máme je rádi!