Ústavní soud České republiky
není součástí systému obecných soudů, ale jeho základním posláním je garantovat ústavnost právního řádu a poskytovat ochranu základním (ústavním) právům fyzických a právnických osob na základě ústavního pořádku České republiky, a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla s ústavním pořádkem České republiky v souladu. Sídlem Ústavního soudu je Brno (v budově Zemské sněmovny, kde od roku 1991 sídlil Ústavní soud ČSFR). Je zakázáno shromáždění v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.
 |
| Vojtěch Cepl zakladatel |
Ústavní zákon o československé federaci v roce 1968 v článku 101 stanovil: „V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.“ Toto ustanovení československé ústavy nebylo nikdy po dobu její platnosti naplněno, stejně jako tehdejší ustanovení ústavního soudu ČSSR. Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky nakonec vznikl až v roce 1991 na základě dalšího ústavního zákona. Ústavní soud Slovenské republiky byl zaveden první ústavou Slovenské republiky s účinností od 1. října 1992, avšak naplněn byl až po zániku Československa. Ústavní soud České republiky, ustavený od 1. ledna 1993 a naplněný počátkem roku, tak nemohl navázat na historii České republiky z doby federace, ale personálně i názorově do značné míry navázal na Ústavní soud ČSFR.
Úkolem Ústavního soudu České republiky je dbát na ochranu ústavnosti.
Ústavnímu soudu České republiky náleží tyto pravomoci: Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
l) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
m) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
Přestože Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že není nejvyšším článkem systému obecných soudů, jako poslední vnitrostátní instance de facto slouží. Proti jeho rozhodnutí existuje jediný další prostředek nápravy, a to stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.
Poslední události a rozhodnutí:
Ústavní soud zrušil čtyřprocentní snížení platů soudců. Šlo podle něj o protiústavní krok. Opatření platilo od ledna a měla platit do konce roku. Nález Ústavního soudu vstoupí v platnost 30. září 2010.
Rozhodnutí bylo jednomyslné, žádný soudce neměl odlišné stanovisko. Ústavní soudci tak navázali na své starší nálezy, podle kterých musí být soudcovský plat stabilní.
„Soudce je v jiném postavení než ostatní zaměstnanci státu, protože je ve své roli výrazným způsobem limitován. Musí dbát o to, aby byl nezávislý, důstojný a je to také otázka dělby moci a justice by měla být vnímána jako jedna ze tří mocí ve státě,“ řekl soudce zpravodaj Stanislav Balík.
Komentář k rozhodnutí:
Každý nebo hodně informovaných lidí s přehledem to zhodnotí jako arogantní, hodně neskromný krok lidí soudců, kteří jsou hodně odtrženi od spolupráce ...souznění s českým lidmi, národem, který šetří. Proč si myslíme, že peníze soudce kazí?
Stalo se to, že soudce je už ne běžný člověk v populaci, který lidem rozumí, ale individuum počítající kopec peněz jako skrblík (ale ten kontakt a souznění i kamarády měl)
Soudce není přítel...to je zákonný strašák, žijící v textech paragrafů, ne člověk v normě, člověk moudrý a uznávaný - to není ani v představě. Lékař udělá lidskou chybu - platí, je souzen. Soudce chybu dělá často, to vidíme a kdo dělá ty, ty, ty? Pokuty pro něho neplatí? On člověk není, je to stroj moci, který si dělá co chce. Bojte se. Bojte!
Zdroj: cs.wikipedia.org, rozhlas.cz
