Starý a dobrý

"A co tedy zbylo na mě?" ptala se Eva.
"Takováto věc... Říká se jí mozek."

Zavolal si Stvořitel Adama a Evu a pravil, že když byli tak hodní, že pro ně má ještě dva dárky. Ten první kdo dostane, bude moci čurat vstoje.
"Ten chci, ten chci," bafnul to Adam a začal běhat a občurávat ráj.
"A co tedy zbylo na mě?" ptala se Eva.
"Takováto věc... Říká se jí mozek."
--
Eva v rajské zahradě: "Bože, já jsem tak nešťastná!"
 "Co se děje, Evo?" zeptal se Bůh.
 "Vím, že jsi stvořil mě a tuhle krásnou zahradu. Ale jsem sama a už mě nebaví jíst jablka."
 "Dobrá, v tom případě ti stvořím muže," odpověděl Bůh.
 "Co je to muž?"
 "To je chybující bytost s agresivními sklony, obrovskou ješitností a neschopností poslouchat. Ale je velký, rychlý a svalnatý. Je vynikající v boji, v kopání do míče a v lovu zvěře a není také špatný v posteli."
 "To zní skvěle," zaradovala se Eva.
 "Mám ale jednu podmínku," upozornil ji Bůh.
"Musíš ho nechat, ať si myslí, že jsem stvořil nejdřív jeho."