 |
| My se jen tak tváříme, že ano Češi? |
Připadá mně, že si Češi ustanovením vlastního státu v roce 1918 uštědřili ránu a ukrojili si větší krajíc než jaký mohou zvládnout. Základem každého státu jsou občané uznávající tradiční hodnoty, tedy ti co bývají nazýváni pravicí. Ti ovšem v době po první válce dostali poprvé na frak. Loajální občané habsburské monarchie, věrní poddaní císaře, ctitelé tradičních hodnot byli převálcování všemi druhy českých nacionalistů od socialistických po fašistické, což je vlastně totožné.
Císař byl nahrazen politickým dobrodruhem a sociálním inženýrem tatíčkem Masarykem, který neváhal v zájmu své vize používat i hrubé lži. Masaryk měl přesto jistou úroveň a charisma, které jeho nástupci, socialistu Benešovi zcela chybělo. Pravicové hodnoty které jsou vytvářeny po dlouhé generace v tomto prostředí zanikaly. Existence Protektorátu, fakt že jsme se na dlouhá léta stali ruskou kolonií nedovolila vznik pevné skupiny občanů vyznávajících tradiční hodnoty kteří mohou ze svého středu zvolit důvěryhodné elity schopné kvalitního řízení státu. Místo toho jsme svědky jak se za pravičáka vydává člen Prognostického ústavu zesměšněný chilským videem, jak pravicovou rétoriku používají pánové Topolánek a Nečas kterým už kvůli jejich původu a činnosti v mládí není možné důvěřovat. Bývalí svazáci a konjunkturální komunisté přece nemohou mít přes všechnu, možná upřímnou snahu, pravicovou hodnotu.
Na to je třeba říci kdo byl můj otec a matka, kdo byli další členové rodiny v minulých generacích. To v rozvrácené české společnosti, kdy většinou stojí lůza proti lůze není možné. Z České republiky odchází množství kvalitních mladých lidí, kteří svoji kariéru a život s touto zemí už nespojují a mezi nimiž je 60% vysokoškoláků. To téměř zaručuje nárůst toho typu voličů, kteří tvoří skupinu Miloše Zemana, komunistů, socialistů a Andreje Babiše... V Čechách nikdy skutečná pravicová strana nevznikla a jak to vypadá, ani nevznikne....
Jindřich Čech, sociální sítě
