 |
| Viď, Václave, je to tak? |
Moudro pro tento den
Dobrý prezident musí zvládnout dvojí roli: politickou a státnickou. Jako politik musí být schopen vykonávat ústavní povinnosti bez stranického zaujetí a v zájmu všeho lidu, i přesto, že byl zvolen jen částí voličů. Jako státník musí plnit funkci, kterou do ústavy zapsat nelze, ale bez níž by ostatní funkce postrádaly smysl: musí být představitelem jednoty politického celku. Musí jednat tak, aby se s ním občané mohli v případě krize ztotožnit, například jako s nejvyšším velitelem.
Jako politik musí prezident posilovat důvěru občanů v ústavní instituce. Proto například nesmí porušovat ústavu tím, že jmenuje vládu bez dlouhodobé důvěry parlamentu či požaduje zrušení jedné komory parlamentu.Jako státník se vyvaruje nedůstojného chováni, například opilství a dbá na to, aby například státní vyznamenání získávali jenom lidé za zásluhy o stát a nikoli za osobní služby státníkovi.
Dobrý státník má navíc prozíravost, díky níž vnímá včas přicházející nebezpečí pro stát a koná potřebná opatření.Není-li stát v bezprostředním ohrožení, vydrží po nějakou dobu i prezidenta neschopného plnit dobře politickou a státnickou roli. Po delší době se špatné chování prezidenta projeví úpadkem celkové politické kultury. V dobách krize bývají špatní prezidenti jednou z hlavních příčin ztráty státní samostatnosti.
Ostatně národ, který si do čela soustavně volí špatné prezidenty, dává ostatním národům najevo, že není schopen vládnout si sám.
Daniel Kroupa
