 |
| Sen květin a mládí. Kam půjdeme teď? |
Protože na počátku naší velmi mladé demokracie
přišla do společnosti celá řada jevů a vlivů, na které jsme vůbec nebyli připraveni. Nebyli jsme pro ně vychováni a byly pro nás zcela nové. Mimo jiné třeba konkurenční ekonomický boj.Dnes jsme velmi často otroky bank, vlastní poživačnosti, rozežranosti, touhy mít se lépe. Celá řada lidí prožívá velmi hluboké vlastní příběhy, kdy jsou v dluhových pastích.
Chtějí dopřát vše dobré své rodině a tak se čím dál více zadlužují. S tím přichází strach o práci, o selhání, tedy ten tlak na to, že musíte být jedinečný, obstát za každých okolností je ještě umocněn vlastním strachem o to, že třeba přijdete o zaměstnání a podobně.
To je celá řada velmi zásadních stresujících faktorů, které jsou skutečně blízko vás, protože řada lidí prožívá strach o to, jaká bude realita dalších týdnů a měsíců, kdy mohou třeba přijít o zaměstnání a nebudou schopni uspokojit své výdaje a svůj životní standard.
„Jsme velmi často otroky bank, vlastní poživačnosti, rozežranosti, touhy mít se lépe.“ Andrej Drbohlav
Změna životního tempa před těmi dvaceti, pětadvaceti lety způsobila, že se lidé museli hodně přizpůsobit naprosto novému, dravému prostředí, ve kterém rázem nemají moc šanci utéct, nemají tu možnost se za někoho schovat.
To je počátek, kdy se sázela ta drobná semínka vzdálení se vlastním dětem, neschopnosti jim naslouchat, protože je nedostatek času a sil, kdy ten dospělý prostě má celou řadu jiných věcí, kterým se musí věnovat a tak dále.
Andrej Drbohlav, rozhlas.cz/dvojka/
