 |
| Kashan - siesta v Íránu |
Pro paní Klotyldu I.
Klotylda Červnová: ....to si Jindřich vymyslel , jeho neláska (až pohrdání) k Čechům je známá; ale na rozdíl od Němců, Češi nikdy nepropadli nacistickému fanatismu...
To co paní Klotylda nazývá neláskou až pohrdáním je pouhý stud a odpor k tomu za co se vlastně Češi považují a jak nakládají se svou historií.
Češi vykládají svoji historii stejným způsobem jako když nějaká rodina má úplně blbé dítě a vykřikuje do světa že jejich dítě je tak chytré, že to nikdo nechápe a že šlo do učení na natěrače, protože se proti nim všichni spikli. Opravdu nemám žádný národnostní mindrák, dobře vím že Češi jsou stejní jako každý jiný národ a mnozí jedinci svoje kvality hlavně v cizině dostatečně prokázali. Němci, proti nimž se tak rádi Češi vymezují měli prostě štěstí v tom, že cca polovina Germánů byla součástí Římské říše a naučila se mnohé z jejích dovedností a kultury a druhá polovina zůstala svobodná a nezávislá. Mix těchto dvou náhod přispěl k mimořádným schopnostem pozdějších Němců. Je si také třeba uvědomit, že v době kdy se do české kotliny začaly trousit první skupinky Slovanů, existovaly už úspěšné a vyspělé germánské státy.
To co paní Klotylda nazývá neláskou až pohrdáním je pouhý stud a odpor k tomu za co se vlastně Češi považují a jak nakládají se svou historií.
Češi vykládají svoji historii stejným způsobem jako když nějaká rodina má úplně blbé dítě a vykřikuje do světa že jejich dítě je tak chytré, že to nikdo nechápe a že šlo do učení na natěrače, protože se proti nim všichni spikli. Opravdu nemám žádný národnostní mindrák, dobře vím že Češi jsou stejní jako každý jiný národ a mnozí jedinci svoje kvality hlavně v cizině dostatečně prokázali. Němci, proti nimž se tak rádi Češi vymezují měli prostě štěstí v tom, že cca polovina Germánů byla součástí Římské říše a naučila se mnohé z jejích dovedností a kultury a druhá polovina zůstala svobodná a nezávislá. Mix těchto dvou náhod přispěl k mimořádným schopnostem pozdějších Němců. Je si také třeba uvědomit, že v době kdy se do české kotliny začaly trousit první skupinky Slovanů, existovaly už úspěšné a vyspělé germánské státy.
Drobné archeologické nálezy datují příchod Slovanů na naše území někdy koncem šestého a v průběhu 7. století. Ale v téže době už zastavil Karel Martell (23. srpna 686 – 22. října 741) vpád muslimů a porazil je v bitvě u Poitiers. Brzy na to, zatímco v Čechách byla ještě historická tma, Karel Veliký prováděl reformu státní správy a nastal věk karolínské renesance... Ten germánský náskok začali Češi vyrovnávat až mnohem později, ovšem mnohokrát ve své historii již slibně započaté dílo prostě ke své škodě zničili. Po nástupu generace národního obrození byla už čeština zaostalý jazyk s chybějícím názvoslovím. I Palacký napsal své Dějiny národa českého německy protože jednak češtinu neovládal a ani by tento jazyk na takové dílo nestačil. Češi neměli tehdy žádnou literaturu která by stála za zmínku, neměli žádného Goetha, žádného Schillera, nikoho kdo by se mohl rovnat s Haydnem a Mozartem.
Ale to není žádná hanba, každý národ někdy vstoupil do historie a někdy v ní dosáhl vrcholu. Hanba je to, že to co chybělo, se začalo padělat, vymýšlet a drze vylhávat. A mělo to ještě druhou stranu mince, pokud jsme nějakých úspěchů dosáhli byly upozaděny ve prospěch vylhaných faktů. Jen málo se například zmiňuje tzv. Mannheimská škola, jejímž zakladatelem byl český skladatel a hudební virtuóz Jan Václav Stamic. To je známo jen mezi odborníky.Vymýšlela se ale i povaha a údajná ušlechtilost českého národa. Jan Jeník z Bratřic (to je ten bílý lajtnant z F. L. Věka) sebral ohromné množství lidových písní a vyprávění. Ty ovšem českému vlastenectvu nebyly dost vznešené. Český lid zpíval například:
„Hejbalíček přes špalíček,
vítr s kundou klátí,
každá holka, která přijde,
musí nám to dáti.
Nešť je mladá nebo stará,
každá ráda picat dává,
až jí kunda od prdele
na tři pídě vstává."
Taková skutečnost se ale s obrozeneckým ideálem nesnášela. A nejen s ním: kupř. ještě Slovník českých spisovatelů (2000) jméno Jeníka z Bratřic ignoruje, zato píše o „sběrateli lidových písní“ Kollárovi, dále o Čelakovském (jenž prý „vzory pro původní tvorbu viděl v lidové slovesnosti“), Kamarýtovi (který se „věnoval sběru lidové slovesnosti a duchovních písní“) nebo B. M. Kuldovi (jenž „při sběratelské práci usiloval o maximální autentičnost záznamu, dokumentární věrnost a jazykovou přesnost“).
Jeník kupř. píše:
„Třebas já byl, panímámo, cikán,
přece já vám vaši dceru zfikám.
Zfikám ji, zflekám ji zázračnou metlou
přes tu její fanfrlinku vzteklou.“
„Hejbalíček přes špalíček,
vítr s kundou klátí,
každá holka, která přijde,
musí nám to dáti.
Nešť je mladá nebo stará,
každá ráda picat dává,
až jí kunda od prdele
na tři pídě vstává."
Taková skutečnost se ale s obrozeneckým ideálem nesnášela. A nejen s ním: kupř. ještě Slovník českých spisovatelů (2000) jméno Jeníka z Bratřic ignoruje, zato píše o „sběrateli lidových písní“ Kollárovi, dále o Čelakovském (jenž prý „vzory pro původní tvorbu viděl v lidové slovesnosti“), Kamarýtovi (který se „věnoval sběru lidové slovesnosti a duchovních písní“) nebo B. M. Kuldovi (jenž „při sběratelské práci usiloval o maximální autentičnost záznamu, dokumentární věrnost a jazykovou přesnost“).
Jeník kupř. píše:
„Třebas já byl, panímámo, cikán,
přece já vám vaši dceru zfikám.
Zfikám ji, zflekám ji zázračnou metlou
přes tu její fanfrlinku vzteklou.“
Václav Hanka text upravil takto:
„Třeba já byl, panímámo, cikán,
jen dyž já vám vaší dceři vykám.“
„Třeba já byl, panímámo, cikán,
jen dyž já vám vaší dceři vykám.“
K. J. Erben nahradil poslední dva verše verzí:
„Zfikám já vám Anduličku
metlou, metlou,
přes tu její košiličku
pěknou, pěknou.“
„Zfikám já vám Anduličku
metlou, metlou,
přes tu její košiličku
pěknou, pěknou.“
A pak tu byla skupina naprostých podvodníků které vévodil Václav Hanka též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru) který už padělal i svá vysvědčení a mnohokrát byl přistižen při lži. Ten nedostatek literárních památek rovnou nahrazoval padělky. Další z této povedené partičky byl Josef Linda, blízký přítel Hankův který prý objevil první nalezený pergamen tzv. Píseň vyšehradskou. Dalšími podezřelým z podvodu byli František Horčička, J. W. Zimmermann, Pankrác Borč, Alois Svoboda a objevují se i další jména.
I jinde samozřejmě vznikaly podobné fikce, známe Ossianovy zpěvy či Písně Hiawathovi, známe úsilí ariosofistů ale nikde se vymyšlené mýty nestaly součástí národní historie tak jako jako u nás. Historici jako byl např. Václav Pekař byli odsunuti na periferii české historiografie. "Staré pověsti české" a historické romány Aloise Jiráska které nemají mnoho společného s realitou se staly základními kameny české historie, tak jak jí chce zarputile vnímat česká veřejnost.
Ovšem skuteční tvůrci a osobnosti si užili své. Nejvíce to odskákal chudák Tyl, kterého jeho kolega Kollár podlým udáním připravil o existenci, popliván byl Mácha, Borovskému nikdo nepřišel na pohřeb a Boženu Němcovou nechala česká vlastenecká společnost umřít hlady... Své si zažil i Mánes, Smetana atd.... Vůbec se ale například nezmiňuje fakt, že František Ladislav Rieger, přední český politik, obdržel od císaře šlechtický titul za usilovnou politickou práci ve prospěch českého národa! Místo toho se ale často tvrdí že Rakousko bylo žalářem národů...
Pak je tady celá plejáda jmen na která bychom mohli být hrdí ale ta hrdost se jaksi nekoná ponejvíce z neznalosti. Místo toho si počešťujeme Němce kteří pro české etnikum udělali opravdu hodně a z nevysvětlitelných důvodů je popíráno jejich němectví. Typický případem jsou zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, tedy správně Friedrich Emmanuel Tirsch a Heinrich Anton Fügner.Stejně zavádějící a vylhaný je i výklad moderní historie. Jak můžeme postoupit dál a neopakovat stejné chyby když se k našim přešlapům nedokážeme postavit čelem?Jak můžeme napravit svá selhání když je oslavujeme jako národní úspěch, či považujeme za vinu někoho jiného? Jak můžeme vnímat současnost, když adorujeme vyslovené darebáky z naší nedávné historie a ty kteří by si zasloužili naší úctu ignorujeme či dokonce zavrhujeme? Nevyvratitelných faktů abychom se dobrali pravdy je dost, jen se jich nebát.
Tak to je milá paní Klotyldo podstata mé nelásky až pohrdání...
I jinde samozřejmě vznikaly podobné fikce, známe Ossianovy zpěvy či Písně Hiawathovi, známe úsilí ariosofistů ale nikde se vymyšlené mýty nestaly součástí národní historie tak jako jako u nás. Historici jako byl např. Václav Pekař byli odsunuti na periferii české historiografie. "Staré pověsti české" a historické romány Aloise Jiráska které nemají mnoho společného s realitou se staly základními kameny české historie, tak jak jí chce zarputile vnímat česká veřejnost.
Ovšem skuteční tvůrci a osobnosti si užili své. Nejvíce to odskákal chudák Tyl, kterého jeho kolega Kollár podlým udáním připravil o existenci, popliván byl Mácha, Borovskému nikdo nepřišel na pohřeb a Boženu Němcovou nechala česká vlastenecká společnost umřít hlady... Své si zažil i Mánes, Smetana atd.... Vůbec se ale například nezmiňuje fakt, že František Ladislav Rieger, přední český politik, obdržel od císaře šlechtický titul za usilovnou politickou práci ve prospěch českého národa! Místo toho se ale často tvrdí že Rakousko bylo žalářem národů...
Pak je tady celá plejáda jmen na která bychom mohli být hrdí ale ta hrdost se jaksi nekoná ponejvíce z neznalosti. Místo toho si počešťujeme Němce kteří pro české etnikum udělali opravdu hodně a z nevysvětlitelných důvodů je popíráno jejich němectví. Typický případem jsou zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, tedy správně Friedrich Emmanuel Tirsch a Heinrich Anton Fügner.Stejně zavádějící a vylhaný je i výklad moderní historie. Jak můžeme postoupit dál a neopakovat stejné chyby když se k našim přešlapům nedokážeme postavit čelem?Jak můžeme napravit svá selhání když je oslavujeme jako národní úspěch, či považujeme za vinu někoho jiného? Jak můžeme vnímat současnost, když adorujeme vyslovené darebáky z naší nedávné historie a ty kteří by si zasloužili naší úctu ignorujeme či dokonce zavrhujeme? Nevyvratitelných faktů abychom se dobrali pravdy je dost, jen se jich nebát.
Tak to je milá paní Klotyldo podstata mé nelásky až pohrdání...
Jindřich Čech, sociální sítě
